Jak jsou daleko mimozemšťané? Prý tak od deseti světelných let dál

Podle zprávy z 6. prosince astrobiolog Amri Wandel vypočítal, že mimozemské civilizace schopné komunikace jsou pravděpodobně vzdálené tisíce světelných let. V článku, který vyjde v International Journal of Astrobiology a jehož myšlenky už cituje server examiner.com, Wandel poznamenal, že v naší galaxii může být několik miliard planet, na kterých může být život, ale je velký rozdíl mezi planetami, na kterých je možný život, a planetami, kde je život, který je schopen také nějaké mimoplanetární komunikace. Podle astrobiologů může být život na planetách ve vzdálenosti deset až sto světelných let.

Wandel hovoří o pravděpodobnosti. To samozřejmě neznamená, že život nemůže být objeven mnohem blíže. Docela dobře bychom mohli nalézt dvě nebo tři mimozemské civilizace několik desítek světelných let od nás a žádné další ve vzdálenosti deset tisíc nebo více světelných let. Stejně tak by to ale mohlo být i naopak. Můžeme být jediná obydlená planeta v Mléčné dráze.

To, co říká Wandel, má samozřejmě své limity a to především v tom, když budeme předpokládat, že se mimozemský život se bude dost podobat našemu pozemskému životu a bude mít na svou existenci ty samé požadavky. Pak bychom brali v úvahu pouze planety, které se nacházejí v takzvané „obyvatelné zóně“, kde jsou planety dost daleko od své mateřské hvězdy, aby na planetě mohla být voda vhodná pro živé organismy. Pokud bychom ale připustili, že parametry pro život mohou být i jiné, než by odpovídalo „obyvatelné zóně“, jak ji známe, šance na výskyt inteligentního mimozemského života by se radikálně zvýšily. Komunikace s takovýmito inteligentními živými bytostmi by byla velmi obtížná vzhledem k našim technologickým možnostem. Jsme schopni komunikovat pouze pomocí signálů, které se v ideálním případě šíří ve vakuu rychlostí světla. K nějaké vyspělé civilizaci by se tak naše sdělení dostalo za několik tisíc let. Odpověď by přišla za stejnou dobu. Rovněž v ideálním případě, že by zprávu někdo zachytil, pochopil, poslal odpověď a někdo by ji zase na Zemi přijal a pochopil, uplynula by doba, která by v důsledku znamenala, že bychom komunikovali asi tak, jako kdybychom se domlouvali s učenci ze starého Egypta. Ne, že by to nešlo, ale asi by to bylo poněkud zdlouhavé.

Důvody ke skepsi

Důvodů k pesimismu je hodně. Je třeba také vzít v úvahu ničivé záření z neutronových hvězd, které má schopnost ničit život, jak ho známe a také možnost, že hypotetické mimozemské civilizace nemusí mít o žádný kontakt zájem, popřípadě mohou být dokonce nepřátelské.

Má vůbec smysl se tak nepraktickými úvahami zabývat? Má a to hned několikerý. Předně je to intelektuální cvičení. Každý si asi pamatuje matematický příklad, kde se k sobě přibližují ze vzdálenosti pět kilometrů dvě auta rychlostí padesát kilometrů za hodinu a mezi nimi létá sem a tam moucha rychlostí deseti kilometrů za hodinu. Kolik toho moucha nalétá, než se obě auta setkají? Z praktického hlediska je to nesmysl, protože žádná taková bláznivá moucha není, ale příklad sám o sobě má smysl. Stejně jako filozofické cvičení, kolik andělů se vejde na špičku jehly. (Nekonečné množství samozřejmě, když anděl nemá jako duchovní bytost žádný rozměr. Taky to neznamená, že andělé jsou, a kdyby byli, že budou mít potřebu se sesedat na špičkách jehly.)

Uvažovat o možnosti mimozemského života znamená ptát se na možnosti života jako takového, jak vzniká, co může přestát, jaké jsou naše schopnosti komunikace s jinými bytostmi (mizerné, jak jsme zatím zjistili i mezi lidmi) a podobné dost praktické záležitosti.

Mimozemské formy života můžeme jednou nalézt na některém z měsíců Jupitera nebo Saturna, třeba i někde pod zamrzlým povrchem Marsu a budeme na to muset být připraveni. Ve svém vlastním zájmu. Nechceme se nakazit, naopak, chceme z toho něco mít.

Vědci mohou být v očích laiků někdy blázniví, ale penicilin, rentgen a letadlo taky nespadly z nebe, ale z úmorné práce lidí, kteří viděli dál, než my. Je to paradox, že velmi praktické věci se někdy rodí z těch zdánlivě nepraktických.