Před 25 lety zvolil komunistický parlament Václava Havla prezidentem
Vladislavský sál Pražského hradu byl v pátek 29. prosince 1989 svědkem asi nejabsurdnějšího dějství v dramatu, který provázel pád komunistického režimu v Československu. Federální shromáždění (FS), tvořené tehdy ještě poslanci zvolenými za hlubokého socialismu, před zraky milionů televizních diváků jednohlasně zvolilo prezidentem disidenta a někdejšího "nepřítele socialistického zřízení" Václava Havla. Ještě v květnu 1989 byl přitom Havel ve vězení
Odstoupení zkompromitovaných politiků bylo jedním z ústředním požadavků opozičního Občanského fóra (OF) hned po 17. listopadu 1989. Čelné místo na tomto seznamu zaujímal i někdejší generální tajemník Komunistické strany Československa a prezident Gustáv Husák, který patřil mezi hlavní symboly normalizačního vývoje po roce 1968. Husák, jehož zdravotní stav té době již nebyl dobrý, překotnému vývoji událostí jen přihlížel a 10. prosince, po 14 letech na Pražském hradě, sám abdikoval.
O jeho nástupce se rozehrál zákulisní boj. Hlavní politické síly si totiž uvědomily, že hlava státu může během čekání na svobodné volby sehrát důležitou roli. "Já samozřejmě prezidentem být nechci. Ale pakliže se situace vyhrotí tak, že v zájmu vlasti bude, abych jím na krátkou chvíli byl, jsem schopen jím být," řekl Havel, navržený OF. Kromě něj se objevovala ještě jména bývalého premiéra Ladislava Adamce a Alexandra Dubčeka a Čestmíra Císaře, politiků Pražského jara 1968 .
Svou šanci na to, jak zbrzdit nepříznivý vývoj situace, viděli v prezidentské volbě komunisté. Proto navrhli přímou volbu, která mohla zkomplikovat nepříliš známému Havlovi cestu na Hrad a naopak mohla pomoci Adamcovi (jehož obliba ale výrazně klesla po vystoupení na Letenské pláni 26. listopadu). OF přímou volbu odmítlo, potýkalo se však s problémem, který později popsal tehdejší federální premiér Marián Čalfa: "Občanské fórum nevědělo, jak udělat z Havla prezidenta."
A právě legislativec Čalfa, který byl ve vládě již před listopadem 1989, pochopil, že má před sebou příležitost, jak dokázat svoji loajalitu demokratickým přeměnám. V pátek 15. prosince vyzval Havla k schůzce mezi čtyřma očima. "Nad tou stranou (KSČ) jsem zlomil hůl. To je beznadějná věc, to jsem prostě odepsal. Jsem připravený jít s demokratickou mocí, dělat, co je zapotřebí, a nést riziko, že mě zastřelí spolu s vámi," citoval Havel později slova, které mu tehdy Čalfa řekl.
Čalfa navrhl spolupráci při prosazení Havlovy prezidentské kandidatury a zároveň odmítl plán OF, který spočíval v částečné personální obměně FS a posunutí volby prezidenta až na konec ledna 1990. Havel sice namítal, že parlament plný komunistů jej nezvolí, podle Čalfy však bylo naopak třeba využít stávající poslance, zvyklé odhlasovat, co se jim autoritativně předloží. Výsledkem setkání byla dohoda, podle níž se měl stát Slovák Dubček předsedou parlamentu a prezidentem Čech Havel.
Při naplnění tohoto scénáře bylo nutno překonat i některé formální překážky. Například Havel se nemohl stát prezidentem, neboť byl trestaným občanem - začátkem roku 1989 byl odsouzen za účast na lednových demonstracích v rámci tzv. Palachova týdne. Čalfa ale využil dočasných prezidentských pravomocí, které měl jako federální premiér po Husákově abdikaci, a udělil Havlovi milost. Nejtěžším úkolem však bylo přesvědčit poslance o tom, že by měli zvednout ruku právě pro Václava Havla.
Jednání Čalfa přesně nepopsal, jen naznačil, že se nevedlo v rukavičkách. "Byl jsem opravdu hodně brutální. Skutečně. Prostě byli poslanci, kterým se muselo domluvit... vždyť cítili, že to bude jejich poslední hlasování v parlamentu," vzpomínal. Jeho metody vedly k úspěšnému cíli a 29. prosince 1989 pro Havla zdvihli ruku všichni přítomní poslanci. Havel se tak stal posledním prezidentem Československa. A na Pražském hradě nakonec působil s půlroční přestávkou až do února 2003.
