Francouz, který přežil, popsal 8 hodin s teroristy: Mozek mi přestával myslet, srdce přestalo tlouci
Zaměstnanec tiskárny blízko Paříže, kde se minulý týden v pátek ukryli před policií dva muslimští atentátníci, se před nimi schoval ve skříňce pod výlevkou. Šestadvacetiletý grafik Lilian Lepère o svých osmihodinových mukách v pondělí večer vyprávěl francouzské televizi France 2.
Těmi atentátníky byli bratři Chérif a Said Kouachiové, kteří o dva dny dříve zabili při útoku na pařížskou redakci týdeníku Charlie Hebdo celkem 12 lidí. Do pátku byli na útěku a nakonec skončili v tiskařském podniku v městečku Dammartin-en-Goële, vzdáleném asi 40 kilometrů od Paříže. Tam je policisté týž den večer i zabili.
Po celý den se hovořilo také o možnosti, že atentátníci u sebe mají rukojmí, možná i větší počet. Lepère byl v podniku od rána a díky pohotovosti svého šéfa Michela Catalana se mu podařilo včas se schovat. Catalano začal s teroristy mluvit, nabídl jim kávu a jednomu pomohl ošetřit lehké zranění. Lepèreovi stihl naznačit, aby se schoval, jeho samotného teroristé nechali odejít.
Grafik skončil ve skříňce o rozměrech 70 krát 90 centimetrů a nemohl se hnout. „Kdybych se pohnul, tak na jedné straně byla zeď, na druhé by se zase otevřela dvířka,“ řekl. Atentátníci byli v místnosti na druhé straně zdi v kanceláři ředitele.
Jeden z nich ale vešel do sousedního sálu a Lepère byl přesvědčen, že ho objeví. „Pootevřel skříň právě vedle mě, ale nenašel v ní nic zvláštního. Řekl jsem si, že začne prohledávat všechen nábytek, ale dvířka mé skříňky zůstala zavřená,“ vypověděl tiskař. Atentátník se pak naklonil nad kohoutek a přímo z něj se napil.
„Pil hned nade mnou, slyšel jsem téct vodu nad hlavou a viděl jsem obrys jeho postavy škvírami ve dveřích. Za mými zády tekla voda do odpadu. Byl to surrealistický okamžik, jako ve filmu. V takové chvíli mozek přestává myslet, srdce přestane tlouci, dech se zastaví a člověk čeká, protože nic jiného dělat nemůže,“ popsal situaci Lepère.
Asi po čtyřech hodinách si uvědomil, že má v kapse telefon. Měl vypnuté zvonění a nechal vyzvánět telefony v celém podniku, aby trochu maskoval zvuky, jimiž by na sebe mohl upozornit. Rozeslal svým známým zprávy a švagr mu odpověděl, že je v kontaktu s policií. „V tu chvíli přišly první slzy a trochu mi to zvedlo morálku,“ řekl Lepère, jehož po dalších čtyřech hodinách vysvobodili policisté.
