Stojí za kritikou obchodní dohody mezi USA a Evropskou unií nenávist k Americe?

Dojednávaná smlouva o zóně volného obchodu mezi dvěma ekonomickými giganty – Evropskou unií a Spojenými státy americkými – má ambici nejen odstranit cla, ale také některé netarifní bariéry trhu, které často diskriminují výrobce na obou stranách Atlantiku. TTIP je zmiňován také v souvislosti s možnými pozitivními a negativními dopady na evropskou ekonomiku jako celek, ale i na jednotlivé sektory. Nejhlasitějšími podporovateli liberalizace obchodu jsou automobiloví výrobci, naopak nejčastější námitky jsou slyšet od zemědělců nebo environmentalistů. Zóna volného obchodu, která by byla díky smlouvě vytvořena, by produkovala téměř polovinu světového HDP a disponovala by poptávkou ve výši přibližně jedné miliardy spotřebitelů.

Ekonomická spolupráce Evropské unie a Spojených států amerických není ničím novým. První snahy liberalizovat vzájemnou obchodní výměnu sahají až na počátek 90. let, avšak doposud byly zaznamenány jenom dílčí úspěchy. Finanční krize a nástup nových ekonomických velmocí jako jsou Čína nebo Indie přinesly obrat v přístupu obou stran ke sbližování trhů k nalézání společné řeči v oblastech průmyslné výroby, služeb, zemědělství, duševního vlastnictví nebo ochrany investic.

Evropská unie má ještě jednu důležitou motivaci pro úspěšné dokončení vyjednávání o podobě TTIP. USA totiž finišují podobnou smlouvu o zóně volného obchodu s deseti asijskými a americkými partnery, mezi kterými nechybí Austrálie, Nový Zéland, Vietnam nebo Singapur. Smlouva nazývaná Transpacifické partnerství by v kombinaci se selháním v jednáních o TTIP mohla pro Evropu znamenat hrozbu ztráty části podílu na trhu těchto zemí, stejně tak jako možnou postupnou reorientaci USA na ekonomiky na obou stranách Pacifiku.

Co by tedy bylo obsahem liberalizace trhů dvou největších ekonomických bloků světa? A které sektory by se mohly těšit z vyšší obchodní výměny a které by naopak díky otevření trhů strádaly?

Dopadové studie předpokládají nejpozitivnější dopad na evropský automobilový sektor, sektor zpracovávající železo nebo chemický průmysl. Nadšení těchto sektorů zcela jistě nesdílí například evropský elektrotechnický průmysl nebo část zemědělského sektoru, která by díky TTIP byla vystavena možným ztrátám. Co se týče vlivu TTIP na trh práce, dopadové studie jen opatrně uvádějí konkrétní čísla, jelikož modely v této oblasti mají menší přesnost odhadu. Je ale téměř jisté, že vyšší exporty s sebou přinesou i oživení výroby, tudíž větší poptávku po kvalifikované i nekvalifikované pracovní síle. Konečně, restrukturalizace některých odvětví nezbytně přinese i nutnost určité míry fluktuace zaměstnanců mezi odvětvími. Tady Evropská komise upozorňuje na významnou roli, kterou členské státy sehrávají v oblasti rekvalifikace pracovní síly a aktivní politiky zaměstnanosti.

Možné dopady TTIP pro Českou republiku můžeme ilustrovat na příkladu zóny volného obchodu mezi EU a Korejskou republikou, která byla uzavřená v roce 2011. Vzájemný obchod České republiky s třináctou největší ekonomikou světa se po uzavření smlouvy téměř zdvojnásobil a Korejská republika v současnosti představuje významný zdroj přímých zahraničních investic v Česku. Jen v roce 2014 korejské firmy působící v automobilovém průmyslu potvrdily investice ve výši 27 miliard korun, které by měly vytvořit přibližně 1900 pracovních míst.

Evropská komise, která vede vyjednávání s americkou stranou, se po několika měsících nepříliš otevřené diskuze s odbornou i širokou veřejností rozhodla radikálně změnit strategii a vsadila na transparentnost. Na stránkách věnovaných TTIP jsou dostupné oficiální poziční dokumenty Evropské komise i mandát, který jí byl udělen vládami členských zemí. Právě díky netransparentnímu přístupu Komise je veřejnost vůči TTIP skeptická a veřejné diskuzi dominují dvě hlavní témata.

Tím prvním je ochrana investic v rámci arbitrážního mechanizmu investor-state dispute settlement (ISDS). Kritici se obávají, že začlenění mechanizmu investiční arbitráže do TTIP bude mít za následek částečnou ztrátu suverenity členských zemí regulovat ve veřejném zájmu. Vlna odporu veřejnosti byla natolik velká, že Evropská komise spustila veřejnou konzultaci na toto téma a oznámila, že v následujících měsících představí nový návrh, který bude brát do úvahy výtky evropské veřejnosti. Druhým často skloňovaným tématem je obava spotřebitelů ze skokového snížení standardů, hlavně v oblasti potravinového průmyslu. Kritici argumentují, že po uvolnění obchodu by evropské trhy zaplavily levné potraviny z USA. Dosavadní jednání ale ukazují, že v této oblasti USA a EU kompromisy hledají jen stěží, jelikož zemědělství je velmi citlivým a vysoce dotovaným sektorem nejen v EU, ale i v USA. Harmonizace standardů, které se evropští spotřebitelé obávají, je proto jen málo pravděpodobná.

V současnosti mají za sebou týmy USA a Evropské unie devět vyjednávacích kol, ale vyjednávání ještě ani zdaleka nejsou u konce. Právě díky zvýšenému tlaku veřejnosti se evropská strana rozhodla odložit jednání o některých ožehavých tématech na konec vyjednávání. Právě proto ani ti největší optimisté neočekávají ukončení vyjednávání dřív než v roce 2016.

Autorka je externí spolupracovnicí analytického týmu think-tanku Evropské hodnoty.