Sliby politiků aneb čeští řemeslníci jako Caligulové 21.století
Jak říká jeden takřka osmdesátiletý soused z naší ulice – letos nejsou žádné volby, to bude jeden z nejkrásnějších roků mého života. Bude to ale skutečně tak?
Politici a političky (nejen) před volbami slibují ledacos. Mezi hity posledních voleb patřil slib, že zatočí s exekutory. Uvidíte, že to budou někteří artikulovat i příští rok ve volbách krajských. Je to jeden z mála aktuálních politických průsečíků: Boj proti exekutorům. Téma sice hezké, nicméně ani ty nejudatnější politické strany si netroufnou na skutečné vládce této doby – na řemeslníky!
Jak známo, ale nesmí se to v mediích říkat, řemeslníci pijí krev lidem v České republice mnohem více než nějací exekutoři – a perfidně využívají situace, že je jich relativně velmi málo. A těch opravdu kvalitních je jako pověstného šafránu. Bojí se jich dokonce i miliardář a více než premiér Andrej Babiš. Ani ten si netroufne slíbit, že nás ochrání před nepoctivými a nekvalitními řemeslníky. A to chce stát řídit jako farmu, pardon firmu.
Proč se jich bojíme?
Známe to skoro všichni, řemeslník nikdy nepřijde v dobu, kdy vám slíbil, či bez omluvy nepřijde vůbec, byť jste si kvůli němu vzali v práci volno. Řemeslnické práce jsou drahé, ale o to více mizerně udělané a reálné dovolání nikde. Lidé si opakovaně stěžují kupříkladu na zednické, elektrikářské, truhlářské, topenářské nebo instalatérské práce. Marně a marně.
Řemeslníci tyjí z toho, že je jich málo a současně je jich práce velmi potřeba – když vám doma praskne vodovodní potrubí, tak je nám doktorát z estetiky či dějin Harryho Pottera k ničemu, byť si jej vzorný občan v dobré víře pořídil proto, že uvěřil slibům politiků o vzdělanostní společnosti. A nad rozbitou pračkou či ledničkou ani znalost pěti jazyků nepomůže. Rádoby progresivní řešení, že byste si zavolali do domácnosti opraváře z ciziny je iluzorní, situace v okolních státech je obdobná - řemeslnická lobby vládne celé EU.
Pro informační komplexnost dodejme, že problém s řemeslníky nedokázal vyřešit ani minulý „socialistický“ režim. Takže pomoc z dílny KSČM nečekejme!
Poučení do budoucna
Proč žádná ze stran nenavrhne – například řemeslník má za povinnost přijít i mimo běžnou pracovní dobu, kdy jsou normální lidé v zaměstnání? Nebo naopak právo zaměstnance na pracovní volno – tedy možnost odejít ze zaměstnání, aby mohl pustit řemeslníky do bytu či poskytovat jinou součinnost?
Do Ústavy by se mohlo dát (jako rozšíření práva na život) - při závažných haváriích ohrožujících chod domácnosti, právo na příchod kvalitního řemeslníka do dvaceti čtyř hodin – garantovala by to například obec v rámci výkonu přenesené působnosti.
Uvědomují si politické elity, kolik úrazů ročně utrpí lidé kvůli tomu, že se včas nedovolali řemeslníka a zkoušeli něco takzvaně spravit sami? A kolik pak společnost stojí následná léčba a pracovní neschopnost?
Ale i z pohledu politického marketingu - jaký má, probůh, smysl když veškeré strany slibují výše citovaný boj proti exekutorům? Z povahy věci to volební body přinést nemůže, nemá k vám kdo přejít z voličů, když to slibujete neinvenčně všichni, to snad dá rozum, ne?
Snad se jednou v programech politických stran dočteme například toto: U šablonových případů neodpovídají dnešní odměny pro řemeslníky možnostem obyčejných slušných lidí, snížíme je.
Mám obavu, že řemeslníků se bojí i jinak udatný prezident dolních deseti milionů Miloš Zeman, který se sice nebojí ani smečku novinářů označit za póvl a hovada, ale řekl by to i jednomu stokilovému instalatérovi, který by mu nepřišel ve sjednaný termín a prezident by kvůli tomu zmeškal například přílet pákistánského prezidenta?
Chce to trochu odvahy, na levici i na pravici!
Autor je publicista a právník na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.
