Český hokej je prolezlý korupcí a i proto se mu světová špička vzdaluje, tvrdí obránce Jan Platil

Když proti vám sedí, vidíte, že je to hokejista. Velké tělo, pod tričkem silná ramena. Chlápek, který snese ránu. A podle všeho jich pár snesl. Jan Platil má za sebou kariéru hokejisty, jenž dokázal prorazit, ale na hokejový vrchol nikdy nedosáhl. Dostal se do reprezentace, byť na jediné mistrovství v roce 2007. Bojoval o průnik do NHL, což se mu nikdy nepovedlo. Prošel finskou nejvyšší soutěží a pak absolvoval několik štací v ruské KHL. Má za sebou několik otřesů mozku, více než deset operací, z toho pět ramene po zfušovaném lékařském zákroku, který málem ukončil jeho kariéru. Otevřeně mluví o všem včetně depresí, jimiž trpěl během zranění. A také o úplatcích v českém hokeji.

Jako první na ně Platil upozornil už v roce 2010. Tehdy vyšlo najevo, že po něm Jaroslav Holík v roce 2002 měl chtít padesát tisíc korun za to, že ho zařadí do juniorského reprezentačního výběru. Zvukovou nahrávku pořídil hráčův agent Jaroslav Jiřík. „Mně se to stalo jako prvnímu. Já to moc neřešil, řešil to manažer – v té době mě draftovala Ottawa, měl jsem svoje starosti, chtěl jsem hrát hlavně o angažmá v Americe,“ tvrdí dnes Platil. „Tehdy jsem ty peníze nedal, nicméně byl jsem v přípravě, trénoval jsem dokonce s chřipkou, ale měl jsem od doktora potvrzení, že můžu hrát. Jenže pak mi došlo, že je to zbytečné, naopak se ozvali z Ameriky, že mě potřebují na zápas, takže jsem se sebral a odletěl.“ Juniorské mistrovství si tedy nezahrál, Platilův agent pak nahrávku vzal a odnesl ji na hokejový svaz jeho tehdejšímu šéfovi Karlu ­Gutovi. Ten ji podle všeho zavřel do trezoru, kde zůstala několik let. Když se však v roce 2010 dostal Holík do sporů se svazem, bývalý legendární trenér ji vytáhl. „A pro mě s tím začaly problémy. Holíka sice nahrávka odstavila, ale když jsem přišel s tím, že by bylo potřeba zřídit protikorupční komisi, najednou mi řekli, že na to nejsou pravomoci, a bylo. Využili mě k tomu, aby odstřelili Holíka,“ tvrdí dnes Platil. Nutno dodat, že se to povedlo. Dnes již zesnulého Holíka (jenž přiznal, že si o částku řekl, ale jen v rámci jakési hry s agentem) celá akce uvrhla do nepříjemného světla. Avšak především poprvé ukázala na to, že v českém mládežnickém hokeji něco není úplně v pořádku. Akce nicméně skončila tak nějak po česku – policie prohlásila, že o úplatek nešlo, a událost byla zametena pod koberec.

O několik let později ovšem jiná skrytá kamera natočila jednoho z hrdinů legendárního Nagana, Vladimíra Růžičku, jak si říká jinde a jindy o jinou částku za totéž – aby zařadil mladého hokejistu do výběru hokejové Slavie. Ukázalo se, že Jan Platil na začátku své kariéry byl u fenoménu, jenž za tu dobu vážně poznamenal mládežnický hokej, úroveň ligy a podle některých názorů je i za stále menší konkurenceschopností reprezentace.

Jak spustit lavinu

Platil causu Růžička bere jako jednoznačné potvrzení toho, že měl pravdu. Ale především, že má smysl proti korupci bojovat. „Po pěti letech se najednou ukázalo, že korupce tady je pořád, a jediný, kdo s tím měl problémy, jsem byl já. Mně nejde o ty potíže. Ale když už se tedy propírá můj příběh, tak ať to alespoň k něčemu je. Ať to pomůže dětem nebo jejich rodičům. Zatím to totiž sloužilo pouze k odstřelení Holíka. A ostatní lidé, kteří o tom sy­stému věděli nebo se na něm podíleli, pořád v hokeji jsou.“ Jan Platil přitom tvrdí, že mu jde jen o čistotu hokeje. Člověk má tendenci mu věřit. Hokej zjevně miluje a obětoval mu vše a na druhou stranu nemá, co by ztratil.

Což je důležité. O systému, v němž rodiče platí bokem, aby se jejich děti dostaly na led, se tu mluví roky. A asi by se o něm mluvilo pořád vesele dál, kdyby nedošlo ke dvěma zásadním událostem. Skandálu kolem Vladimíra Růžičky a pak také pomalému úpadku českého mládežnického hokeje, který poslední dobou přestal chrlit

talenty způsobem, na nějž jsme byli zvyklí. Protože je logické, že pokud v juniorském hokeji do sy­stému výchovy vstupují zásadním způsobem peníze, výsledky prostě nebudou ideální. Jinými slovy –

z prostředí postaveného na korupci těžko vydolujete sportovní úspěchy. Korupce svědčí možná agentům, trenérům či majitelům klubů, ale úspěšný sportovní sy­stém na ní nevybojujete. Navíc se ukazuje, že hokejové prostředí je s podobným systémem tak nějak připravené žít. Platil byl jediný, kdo v posledních letech o korupci v hokeji začal otevřeně mluvit, přitom podle jeho slov je to dlouhodobý, a hlavně hluboký problém. „Všichni to vědí, říkají si historky, ale nikdo s tím nic nedělá. Přitom jde o systémovou věc, ne o záležitost jednoho klubu. Tomáš Král, šéf Českého svazu ledního hokeje, vám pak dokonce tvrdí, že se to sice děje, ale vlastně s tím nejde nic dělat. Podle mého názoru se do toho musí vložit ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Protože pokud dává do hokeje nějakých sto miliónů ročně, mělo by je asi zajímat, jak funguje systém, do něhož ty peníze tečou.“

Problémový kluk

Platil otevřeně přiznává, že vždycky byl hráč, kolem kterého byly problémy. Při angažmá v Havlíčkově Brodě dokázal v jednom zápase nasbírat rekordních 68 trestných minut. („Vypěnil jsem a vzal rozhodčího pod krkem.“) Při pozdějším angažmá v Havlíčkově Brodě bojoval s vedením týmu za výplaty dlužných platů hráčům. V Českých Budějovicích nejprve byl ve střetu s fanoušky („Nevím, proč si někdo chodí léčit na hokej mindráky, já taky nechodím řvát na paní na poště nadávky, když mám špatný den.“), aby nakonec skončil jako jejich hrdina, jenž po zápase sundal brusle a vyrazil do kotle slavit.

Potíže měl i při angažmá v Rusku, kde poukazoval na nesmyslnost některých tradičních forem tamní přípravy. („Zavřeli nás před zápasem na rozpadající se báze a pak se divili, že nehrajeme.“) Roky bojoval se zraněním ramene a s lékaři, kteří se podle něj na jeho zdravotním stavu podepsali. („V jednu chvíli to vypadalo, že už ramenem nikdy nepohnu.“) V dlouhých měsících po zranění bojoval se záchvaty paniky i depresemi, jež řešil alkoholem do té doby, než vyhledal odbornou pomoc. A jak říká, všechno tohle jej poměrně zocelilo a dalo mu neocenitelné zkušenosti. „Třeba jedna z věcí, které by měl svaz rozhodně udělat, je zřídit možnost bezplatné psychologické pomoci pro mladé hokejisty. Uvědomte si to, je vám přes dvacet, znáte jenom hokej a partu kolem něj a začnete vydělávat nadprůměrné peníze. Spousta kluků se s tím nedokáže vyrovnat a začne blbnout. Možná je lepší jim včas pomoct než je nechat, aby si zničili talent a kariéru, kterou mají před sebou.“

Jednoho až překvapí, že tohle napadne „obyčejnou hokejku“, a ne někoho ve vedení českého hokeje.

Pravidla omerty

Platilův pohled na sport je cenný především pro svoji otevřenost. České hokejové prostředí vidí jako něco, co je potřeba reformovat, a to v naprosto konkrétních věcech, jež se zdaleka netýkají jen korupce. Právě proto však asi nikdy nebude oblíbený – nejde jen o to, že porušil hokejovou omertu a začal mluvit otevřeně o korupci, ale přemýšlí i o dalších věcech, které nejsou s českým hokejem podle jeho názoru v pořádku. „Průměrný plat v lize je podle mého odhadu tak sedmdesát tisíc. Plus bonusy a tak, ale to nepočítám. A teď si vezmi – jsi z Prahy, hraješ v Ostravě, takže si platíš byt deset tisíc, jíš víc než normální člověk, třicet zaplatíš na daních, do toho manželka nepracuje, protože se musí starat o děti, jinak bys je neviděl, a jsi na nějakých dvaceti. Navíc v každé smlouvě, která je v extralize uzavřená, je klauzule, že když tě pošlou z extraligy do první ligy, do nějakého klubu, s nímž spolupracují, můžou ti stáhnout plat až o osmdesát procent. A v tu chvíli, když se tě rozhodne klub zbavit, může ti prostě říct, že buď jdeš do první ligy, nebo odejdeš. To je systém schválený Asociací profesionálních klubů s posvěcením nejvyššího hokejového vedení.“

Podle něj je to přitom něco, co je výhodné maximálně pro pár nejlepších hráčů v extralize. „V NHL je to tak, že jsi normálně placený od prvního do posledního dne sezóny, máš nějaké bonusy a přes léto jedeš v přípravě na sebe. A do druhé ligy můžeš jít jen za jasných podmínek. V českých klubech ti řeknou: Vždyť to nemusíš podepisovat. Ale co má dělat kluk, jenž někde hraje za šedesát tisíc v pětadvaceti obránce ve třetí lajně, má doma dvě děti a nikdy nedělal nic jiného?“

Platilovi přitom vadí, že tenhle systém vedení svazu schvaluje. O systému smluv mluví Platil otevřeně jako o vyděračském, celý systém přitom podle něj dokonale nahrává korupci. „Hráči jsou v tom systému rukojmí, jakkoli lidi z vedení hokeje říkají, že za ty peníze by otroky dělali taky. A vedle toho Tomáš Král jednou prohlásil, že nemá zapotřebí za 65 tisíc korun a CCS kartu řešit takové věci. Tak ať to nedělá. Ať hokeji šéfuje někdo, kdo nebude mít problémy se ušpinit a nevadí mu to dělat za ty peníze.“ Celé ho to samozřejmě už něco stálo, když nic jiného, tak některá přátelství. „Martin Urban, sekretář svazu, byl můj dobrý kamarád. No a už není…

Korupce je a bude

Když se bavíme o jeho sportovní budoucnosti, otevřeně říká, že žádnou moc nevidí. Hokej ho baví, hrát ještě chce, ale není si jist, zda jeho tělo snese zátěž v nasazení další sezóny. Rýsuje se možné poslední angažmá v anglické lize, vedle toho ale začal pracovat pro filmovou produkci a nemůže si to vynachválit. „Potkal jsem tam nové skvělé známé a peníze jsou tam lepší než v hokeji.“ Jeho cílem je se dál angažovat. Pro hokejové špičky to může být problém – je odvážný, urputný a rozhodně nevypadá, že by si v nejbližší době chtěl dát pokoj. Chápe přitom, že to, co dělá, je běh na dlouhou trať.

„Pan Palaščák, jenž nahrál Vladimíra Růžičku, udělal chybu, že ty peníze dával, ale možná prostě neměl na výběr. Já nevím, jak ten mladý kluk hrál. Bohatí rodiče pořád budou platit za své děti a pořád se budou pokoušet ten systém korumpovat. Vezměte si, máte kluka, kterému je dvacet – v tom věku se to láme. Tehdy zjistíte, zda má na to, aby se hokeji dál věnoval, nebo ne. A trenér vám řekne: On na to nemá. Ale buď mi dáte půl miliónu a já mu dám ještě šanci, nebo nám dáte podle registračního a přestupového řádu milión a půl výchovného (částka, již si v klubu účtují za to, že investují do mladého hokejisty, pozn. red.) a dejte si ho, kam chcete. A v tuhle chvíli rodič, jenž investoval do svého dítěte patnáct let dřiny a peněz, podle mě logicky často zvolí tu levnější variantu, která mu navíc dává šanci, že jeho syn třeba prorazí ještě jinde.“

Platil momentálně píše esemesky na všechny strany, bombarduje vedení Českého svazu ledního hokeje i vedení hráčské asociace, aby se postavilo za některé jeho návrhy. Chce třeba jasná protikorupční pravidla, protikorupční komisi a při usvědčení zákaz činnosti v hokeji minimálně na deset let. Tvrdí, že by se mělo zamezit i dalším potenciálně problematickým věcem. „Trenér národního mužstva by neměl mít stejného agenta jako hráči. Protože pak mu může agent říct: ,Hele, schovej mi tam dva tři kluky do čtvrtý lajny a já ti pak seženu dobré angažmá.‘“ Právě to, aby se hráči v juniorských týmech ukázali, je nejdůležitější pro agenty při hledání zámořského angažmá. V posledních letech ale jako by se to dělo na úkor výsledků týmů. „Ale musí se to změnit kvůli dětem. Aby hráli ti nejlepší a ti, co na to mají, a ten systém aby byl rovný, Nejhorší však je, že tu máme zástupy hokejových legend, kterým je to jedno a jen se snaží se nenamočit. A na druhý straně mladý kluky, jimž tenhle korupční systém ničí život. Přitom jsou tu dva známí trenéři, kteří v Plzni úplatky vrátili. Takže ne, že by celý hokej byl shnilý. Ale tohle prostě poškozuje všechny.“

Text původně vyšel v tištěném Reflexu č. 30/2015.