Kdo bude světovou Miss dobro?
V pátek se dozvíme jméno nositele Nobelovy ceny za mír pro rok 2015. Tím se tradičně rozpoutá debata o tom, jestli ji neměl dostat někdo jiný. Překvapivě ji nevedou jen média – mírová cena je jedno z mála témat, která spojují obyvatele všech států světa. I těch, jež by se nejradši povraždily.
Nějaký názor na to, jaká má být globální Miss dobro, mají všichni. Stejně jako v případě České Miss, kdy její tvář, postavu i inteligenci podrobují kritickému hodnocení i ti, kteří si myjí hlavu jednou za 14 dní. Jen se vše odehrává v měřítku planety Země.
Jisté je, že cena se letos opět vyhne České republice. U nás se prostě dobru nedaří. Anebo se svět o dobro, jež přichází z Česka, příliš nezajímá. Na druhou stranu, když si projdeme události spojené s laureáty mírové ceny, je to možná pro život v našem Hobitíně, tedy v závětří světových událostí, pozitivní.
Nobelovka míru – svět očima Norů
Na rozdíl od ostatních Nobelových cen tu mírovou neuděluje Švédská akademie věd, ale norský Nobelův výbor, jmenovaný norským parlamentem. Zvláštní je, že vlastně nikdo neví, proč Švéd Alfred Nobel toto právo svěřil Norům. Spekuluje se, že mu bylo Norska líto, protože se Švédskem tehdy tvořilo unii a bylo v ní tím slabším partnerem. Nobelovi taky mohlo přijít nemístné, aby mírová cena byla vybírána Švédy s jejich militaristickou tradicí.
Přestože má celosvětový dosah a image jakési nezávislé „celoplanetární“ volby, její výběr je silně ovlivněn z globálního hlediska takovou prkotinou, jako je rozložení sil v parlamentu čtyřmiliónové země, kde se v zimě stmívá krátce po poledni. Zástupce do Nobelova výboru totiž nominují jednotlivé strany norského parlamentu a podle síly v Stortingu se také mění poměrné zastoupení ve výboru.
Pro ilustraci: kdyby například tento úkol Nobel svěřil Česku, pak by Nobelovu cenu míru udělovali lidé vybraní třeba Věcmi veřejnými nebo okamurovci. Nebo jinak: Nobelův výbor je systémově něco, jako je naše Rada České televize nebo dozorčí rada ČEZ. Na Norsku je úžasné, že tam pochyby, které v občanovi Česka vyvolají uvedené příměry, nejsou na místě. Norové by jednak do Nobelova výboru nikdy neposlali bývalou vrhačku koulí. A jednak: když řekneme o členech výboru, že to často jsou zasloužilí politici (premiéři, ministři, poslanci), v norském případě nejde o urážku, ale o uznání jejich kvalit.
Ještě jedna věc je na Norech skvělá. Hrdost. Norský stát za rozhodnutím Nobelova výboru stojí, přestože na ně nemá žádný vliv – i přes zmíněný systém výběru členů jde o soukromý podnik. Když například v roce 2010 získal cenu čínský disident Liou Siao-po, Čína přerušila veškeré obchodní styky s Norskem, dokud se vláda neomluví. Ta to odmítla, a tak obchodní výměna mezi oběma zeměmi je dodnes téměř nulová. Srovnejte to s chováním českého prezidenta Zemana.
Výběr laureáta často opravdu způsobí poprask. Nobelův výbor má někdy dost práce obhájit, jak se jeho výběr shoduje s Nobelovou představou osobnosti, jež „vykonala nejvíce pro bratrství mezi národy, zrušení nebo zmenšení existujících armád či pořádání a propagaci mírových kongresů“. Třeba v případě „teroristy“ Jásira Arafáta, amerického jestřába Henryho Kissingera nebo vynálezce bojových plynů Fritze Habera. A třeba o ceně pro Baracka Obamu z roku 2009 se říká, že šlo o první Nobelovu cenu míru za předvolební kampaň – v okamžiku uzávěrky nominací byl Obama prezidentem přesně 11 dní.
Přesto, nebo právě proto, že jsou všechny okolnosti výběru laureáta, včetně seznamu nominovaných, utajovány, spekulace o budoucím nositeli jsou možná sledovanější než samotné vyhlášení. Tipy vycházejí buď od „zaručených zdrojů“, nebo z odhadů, která událost by mohla členy výboru zaujmout. Letos se zatím nejvíce mluví o třech kandidátech, respektive o jedné dominantní události.
Nobelovka za uprchlíky I
Nejen německý Bild považuje za jednoznačného favorita Angelu Merkelovou. Stejně přesvědčivě o jejím vítězství mluví i Kristian Berg Harpviken z respektovaného Peace Research Institute Oslo. „Je to ona, kdo dal debatě o otázce imigrantů morální rozměr,“ vysvětluje. Harpviken přidává i roli Merkelové v ukrajinsko-ruském konfliktu. Byla to ona, kdo přivedl prezidenty Porošenka a Putina k jednacímu stolu.
Pro hovoří fakt, že morální postoj Merkelové je to, co Nobelův výbor tradičně oceňuje, bez ohledu na to, jestli tento postoj nenadělá více škody než užitku. Na lehkou váhu také nelze brát ani osobu Harpvikena, jemuž tip na laureáta už několikrát vyšel.
Proti Merkelové mluví to, že od roku 2013 v Norsku vládne pravice, jež obzvláště v otázkách imigrace hodně šlápla na brzdu. Proporčně se změnilo i složení výboru a podle médií i jeho míra idealismu a naivity.
Nobelovka za uprchlíky II
Historici provozující web Nobeliana, věnovaný čistě Nobelově ceně za mír, tipují Úřad vysokého komisaře Spojených národů pro uprchlíky (UNHCR). Podle těchto odborníků výbor nejrozsáhlejší uprchlickou krizi od druhé světové války prostě nemůže pominout a úřad OSN je instituce, na které se mohou shodnout všichni.
Pro UNHCR by to znamenalo už třetí ocenění (předtím 1954 a 1981) a vyrovnal by tak Mezinárodní výbor Červeného kříže. Ten ale dostal dvě ceny během první a druhé světové války, kdy mohlo jít o jakousi alibistickou volbu. Především v roce 1944, kdy bylo Norsko okupováno Německem.
Nobelovka za chudé
Největší internetová sázková kancelář na světě Betfair kromě Merkelové favorizuje i papeže Františka. První papež z třetího světa (to se Norům tradičně líbí) ve svých projevech opakovaně vyzývá k sociální spravedlnosti, podporuje chudé a kritizuje války a násilí (to se Norům taky líbí). Norové určitě rovněž slyší na to, že papež František vůbec poprvé vyjádřil tolerantnější postoj církve vůči gayům.
Samozřejmě, je dost pravděpodobné, že cenu dostane někdo jiný. Podíváme-li se znovu do Harpvikenova zázračného seznamu, najdeme tam například jeden z posledních ruských nezávislých listů, Novaja Gazeta, konžského gynekologa Denise Mukwegeho, který pomáhá obětem znásilnění, nebo saúdskoarabského aktivistu Raífa Badávího, odsouzeného k deseti rokům vězení a 1000 ranám bičem za údajnou urážku islámu.
Ať to bude kdokoliv, milióny lidí jako každý rok prohlásí, že výběr je degradací kdysi prestižní ceny a podobně. Přitom největšího přehmatu, jenž nemůže být překonán, se Nobelův výbor už dopustil. Ne tím, koho vybral, ale tím, koho nevybral. Jestli existoval nějaký prototyp Miss dobro, a nebojme se říci, dokonce Miss století, pak to byl Mahátma Gándhí. Nominován byl pětkrát, ale pozornost norského výboru nikdy nezaujal.
Text původně vyšel v tištěném Reflexu č. 41/2015.
