Co se Havlovi, Klausovi a Zemanovi za čtvrtstoletí povedlo a kde selhali
Prezident Zeman nejnovějším gambitem otevřel leninskou otázku: Co dělat? Je nabíledni, že od loňské červené karty na Národní třídě se prezident svým politickým výkonem nijak nezlepšil, ba naopak. Dělá doma i ve světě ostudu, činí naši zahraniční orientaci konfúzní a nečitelnou, podporuje strach a nenávist. Zamysleme se nad tím, jakou odpověď by si tedy nyní zasloužil, a sice v kontextu českých prezidentských postav od roku 1990. Všechny měly totiž jak pozitiva, tak negativa, i když v divoce nerovnovážném rozdělení.
Nedávno jsem na Facebooku napsal, že Zeman by si letos zasloužil ještě tvrdší reakci, než byla loňská červená karta. Novináři se mě na to teď občas ptají: co tedy? Byl to ode mně typicky rychlý facebookový soud, který nelze brát vážně. Zeman by si sice tvrdší reakci zasloužil jako sůl, ale chytré by to nebylo. Zemanovi by prozápadní demokraté měli dávat najevo, že se mýlí, a že zemi škodí, ale bude lepší, když to budou dělat klidným hlasem: v médiích a prostřednictvím politické rozpravy.
Silný a mazaný protivník
Zeman si totiž hlasitou konfrontaci přeje. Jejím prostřednictvím mobilizuje svou volební bázi, která posiluje. Proto je docela možné, že příští volby znovu vyhraje. Se Zemanem v mnoha ohledech nesouhlasím, ale musím mu vysmeknout jednu poklonu: je to inteligentní, silný protivník a velmi zdatný politický manipulátor. Velmi dobře zná svého voliče, mnohem lépe než Václav Klaus, než každá politická strana. Třeba to, co teď dělá Klaus, je jakási snaha najít znovu politickou bázi. Zeman ji má.
Ke klidnějšímu tónu by mohla přispět krátká bilance českého prezidentování od roku 1990. Jací tedy byli z velkého nadhledu? Co nám udělali, čím přispěli a co se jim nepovedlo?
Co se jim povedlo
Václav Havel má nesmírnou zásluhu na tom, že máme svobodu. Byla to světová osobnost, která krátce naší zemi umožnila boxovat ve vyšší váhové kategorii, než jí příslušelo. Kvůli němu jsme hladce vstoupili do euroatlantických struktur, což je největším úspěchem za poslední čtvrtstoletí.
Václav Klaus se zasloužil o vznik systému klasických politických stran, což možná vypadá jako normálka, ale zdaleka to tak nebylo. Mistrně řídil mírový rozpad Československa, což také nebyla žádná samozřejmost. Dále to byl on, kdo rehabilitoval koncept svobodného trhu a očistil slovo kapitalismus od zlovolných nánosů komunistické propagandy. Nastartoval ekonomickou reformu, která nám přinesla ekonomický růst i současnou relativní prosperitu.
Miloš Zeman se zasloužil o zmrtvýchvstání hlavní levicové strany. Ta strana přes všechny potíže existuje dodnes jako hlavní vládní strana, a je to i Zemanova zásluha. Zeman jako premiér stabilizoval bankovní systém tím, že ho zprivatizoval. Od té doby je na vysoké úrovni.
Kde selhali
Negativa? Havel byl solitér a nerozuměl mechanice, taktice a fungování politických stran. Proto taky žádnou nezaložil a nevytvořil skupinu s programem, který by po něm zůstal. Z hlediska politické filozofie byl příliš nesoustavný, eklektický a umělecky roztěkaný na to, aby takovou politickou filozofii vytvořil, převtělil v instituce a tak zajistil sílu svého étosu do budoucna.
Klaus nerozumí absolutní důležitosti občanské společnosti. Pro něj je to nadávka. Není schopen ocenit to, s čím nesouhlasí a co je mu protivné. Jeho osobní vlastnosti ho stále více izolovaly od reálného světa. Dnes žije ve svých ezoterických konstruktech, které oslovují jen jemu podobné, nebo ty stále ještě uhranuté jeho bezesporu podmanivou osobností. Podcenil vládu práva. Neexistuje jen soutěž různých zájmů, pravidla jsou důležitá. Obcházení systému, když se mu nehodil, tenhle zhoubný oportunismus, považoval za přecházení ulice na červenou, nebo nanejvýš za Maradonovu ruku. Když ji sudí nevidí, proč toho nevyužít? Jenže tento přístup vedl k současné hluboké krizi ODS. Vedl k toleranci k rozkrádání a k oněm transformačním nákladům.
Klaus také do genů ODS vštípil jistý sklon k ublíženosti, pasivní agresi a hysterii a ten jí zůstal. Porovnejte, jak věcně a klidně se dnes staví sociální demokracie ke svým skandálům s tím, jak ODS neustále brečí kvůli domnělému spiknutí policie a státních zástupců proti ní – oni říkají proti demokracii. To je nesmysl. Nejde o žádnou vládu policie a státních zástupců. Ti pochopitelně dělají chyby, ale kdo je nedělá. ODS? V neposlední řadě i kvůli Klausovi není ODS občanskou, ale národoveckou stranou, která nepochopila zásadní geostrategickou důležitost EU pro bezpečnost České republiky a obhajobu jejích zájmů.
Negativa Zemana jsou až příliš dobře na očích: je schopen téměř všeho, jen aby se udržel na vrcholu. Nikdy z něj tedy nebude státník, jen politik. Inteligenci má, ale nemá ukotvení. Moc má expirační lhůtu a v tomto smyslu jsou oba žijící prezidenti už prošlou konzervou.
