Jak naše armáda zvládne zkušební mobilizaci a jak vypadaly mobilizace v minulosti?
Náčelník generálního štábu Armády České republiky generálporučík Josef Bečvář oznámil 24. listopadu, že si příští rok – poprvé od roku 1989 – vyzkoušíme zkušební mobilizaci. To je vzhledem k napjaté a stále se zhoršující bezpečnostní situaci ve světě a teď už i v Evropě zajisté chvályhodné. Jakmile se však na toto chystané opatření podíváme zevrubněji, u každého, kdo má alespoň elementární ponětí o vojenství, musí chystaná „mobilizace“ vyvolat pobavený úsměv.
Aby se naši občané snad zbytečně neplašili, že navléknou maskáče, dostalo se jim vzápětí ujištění, že zkušební mobilizace se jich týkat nebude. Jejím cílem je totiž pouze zjistit, zda jsme schopni povolat z aktivní zálohy lidi, z nichž se podaří sestavit jednotky velikostí odpovídající rotě nebo praporu, tedy nanejvýš tisíc lidí! Tak taková mobilizace tu věru ještě nebyla. Islámský stát nepochybně vyděsí stejně jako zvažované nasazení našich chemiků a polní nemocnice na Blízkém východě či navýšení (úchvatný výraz!) počtu vojáků na klíčovém kolbišti dneška – v západoafrickém Mali.
Mobilizace, o níž se toho moc neví
Přitom v minulosti jsme mobilizovali či prováděli různá opatření několikrát.
Třiadvacátého října 1921 vyhlásilo Československo rozhodnutím prezidenta T. G. Masaryka mobilizaci čtyř ročníků jako reakci na puč Karla I. Habsburského v nepřátelsky naladěném Maďarsku. Největší počet záložníků, kteří mobilizační výzvy neuposlechli, pocházel, jak jinak, z německého a maďarského pohraničí. V oblasti zemských vojenských velitelství Praha a Brno vyhlášku ignorovalo 35 % branců, na Slovensku 27 % záložníků a v oblasti zemského vojenského velitelství Užhorod na Podkarpatské Rusi 28 % povolanců.
I tak ale mělo Československo ve zbrani 385 653 osob. S jejich materiálním vybavením to nebyla žádná sláva. Z plánovaných 555 782 pušek chyběly 101 584 a ze 7126 kulometů dokonce 4773. Nedostávalo se uniforem, bot, výstroje, ba ani čepic!
Částečná mobilizace
Ráno 20. května 1938 dostalo druhé oddělení hlavního štábu poplašnou zprávu o zvýšené aktivitě Wehrmachtu. Stalo se tak již po březnovém anšlusu Rakouska nacistickým Německem. Po poradě vedoucích osobností hlavního štábu a ministerstva národní obrany padlo rozhodnutí povolat 1. ročník I. zálohy (odvodní ročník 1935), po němž následoval pokyn povolat vybrané záložníky z dalších ročníků na zvláštní cvičení.
Mimořádná opatření z 21. května stačila na posílení ostrahového sledu zajištění hranic. Početní stav branné moci stoupl během několika málo dnů ze 195 000 na 371 000 osob, tj. o 176 000. Naše vláda udržovala ostrahu hranic s Maďarskem do 6. června, s Německem do 13. června a 22. června se armáda vrátila k mírovému režimu.
Předmobilizační opatření
Reálná hrozba německé agrese vedla k předběžným krokům ještě před vyhlášením všeobecné mobilizace. Třináctého září 1938 vzrostla československá armáda na 244 000 osob, z nichž 60 000 představoval jeden ročník na cvičení ve zbrani, 17. září následovalo povolání 70 000 osob 1. ročníku I. zálohy na zvláštní cvičení ve zbrani, 3500 osob z rozhodnutí 3. oddělení hlavního štábu, 60 000 osob ročníku 1932 a k aktivaci 5000 příslušníků Stráže obrany státu (SOS) v Čechách a na Moravě (úhrnem 138 500 osob), takže 20. září činil početní stav československé branné moci 501 100 osob.
Všeobecná mobilizace
Prudce se zhoršující vztahy s Německem, Hitlerovo stupňování územních požadavků a sudeťácké povstání v pohraničí vyústily v pátek 23. září 1938 ve 22.30 h ve vyhlášení všeobecné mobilizace československé branné moci. Rozhlasová výzva končila heslem: „Naše věc je spravedlivá!“ Bylo povoláno 18 ročníků I. a II. zálohy. Po skončení všeobecné mobilizace čítala naše armáda 1 128 108 vojáků, 348 lehkých tanků a 70 tančíků, 950 bojových letounů a 3950 děl a minometů. Ze zálohy nastoupilo 34 464 důstojníků, 24 rotmistrů a 894 292 poddůstojníků a příslušníků mužstva místo 972 747 předpokládaných. Z celkového počtu 126 500 vojáků, kteří neuposlechli mobilizačního rozkazu, připadlo sto tisíc na Němce. Opatřeními k náhradě zhruba 420 000 vojáků německé, maďarské a polské národnosti, oprávněně pokládaných za nespolehlivé, klesly počty mobilizovaných u pěchoty asi o čtvrtinu, dělostřelectva o 44,5 %, ženijního vojska o 51 % a automobilních jednotek o 36 %. Většina z 542 468 vojáků II. zálohy byla proto použita k doplnění válečné armády, čímž došlo nejen k oslabení počtů válečné armády (čítala 657 486 vojáků u bojových útvarů proti 503 604 německým stojícím proti ČSR), nýbrž i k poklesu její bojové hodnoty. Že jsme se nakonec podvolili mnichovskému diktátu bez boje, je už jiná kapitola a polemiky o tom, zda jsme se měli bránit, či nikoli, zřejmě nikdy neskončí.
Československo zářijovou mobilizací postavilo podle válečné organizace platné od 15. února 1938 40 divizí (35 pěších, čtyři rychlé a 14. motorizovanou). Dlužno dodat, že v odborné literatuře se údaje týkající se početního stavu naší zmobilizované branné moci a její výzbroje rozcházejí, a to někdy i dost podstatně. Přesto zůstává faktem, že pouze sovětská Rudá armáda, Německo, Japonsko a snad Itálie a Francie disponovaly v září 1938 silnějšími pozemními vojsky než zmobilizovaná československá armáda (nepočítaje ovšem Čankajškovu Čínu, svádějící kruté boje s Japonci).
S křížkem po funuse
Ke kuriózní situaci došlo po skončení druhé světové války. Jelikož v důsledku německé okupace nebylo v českých zemích povoláno a vycvičeno šest ročníků, na něž se vztahovala branná povinnost, byl k 1. říjnu 1945 v českých zemích povolán celý ročník branců narozených roku 1923 na dva roky základní vojenské služby a polovina ročníků 192l–1922 na jeden rok. Dále došlo k povolání všech, kteří měli odklad před rokem 1938. U ročníků 1917–1920 bylo rozhodnuto povolat čtvrtinu až polovinu na šest měsíců s nástupem k 1. dubnu 1946. Zbývající části ročníků 1917 až 1922 měly nastoupit v dalších letech. Na Slovensku povolali na dva roky celý ročník 1924 a všechny mající odklad. Odvodní ročník 1943 ponechali v činné službě ještě třetí rok.
Celkem nastoupilo v českých zemích k 1. říjnu 1945 128 586 osob a na Slovensku 29 244, úhrnem tedy 157 830, čímž celkový početní stav československé armády stoupl na 318 317 osob včetně 167 943 mužů v prezenční službě. To představovalo zdaleka nejvyšší mírový stav armády v dosavadních dějinách Československa. O 55 % převyšoval početní stav československé armády krátce před mobilizací roku 1938! Vzhledem k tomu, že se tak stalo pět měsíců po porážce Německa v Evropě a měsíc po vítězství Spojenců nad Japonskem a že v té době ostatní státy naopak demobilizovaly, je toto naše poválečné vojenské úsilí víc než diskutabilní. Snaha poskytnout vojenský výcvik desetitisícům mladých mužů je sice pochopitelná, zároveň však chyběli při tolik potřebné obnově národního hospodářství.
Rouška tajemství dosud zastírá kroky velení československé armády v době korejské války, berlínské a karibské krize. S naprostou jistotou však lze tvrdit, že zahrnovaly více osob než plánovanou tisícovku záložníků.
Doufejme, že tisícovka „mobilizovaných“ aktivních záložníků v příštím roce nenarazí na podobné problémy s vystrojováním jako jejich předkové v říjnu 1921 a že se z nich podaří sestavit když ne kýžené prapory a roty, tak aspoň družstva a čety. Koneckonců, v nejhorším si boty mohou koupit za svoje. Profesionální vojáci to už tak někdy dělávají.
