Všechno, co jste chtěli vědět o čínské mentalitě, ale báli jste se zeptat
Nové vydání tištěného Reflexu přináší velké téma s názvem Čína v Česku. V první části Bohumil Pečinka analyzuje motivace nedávného boomu s nákupy nemovitostí a podíly v některých firmách. Kdo je tajemný Chan Chauto a jak se Jie Ťien-ming stal poradcem prezidenta Zemana? V další části sinolog Martin Kříž dává praktický návod, jak pochopit čínskou mentalitu. Přinášíme malou ukázku.
Ať se budete snažit sebevíc, a to vám potvrdí i staří sinologové, nikdy nebudete v Číně vnímáni jako někdo na stejné úrovni, vždy budete něco jako gringo, čínsky řečeno laowai (cizinec). A jako na takového na vás bude vždy a všude pohlíženo se shovívavostí. Proto stačí zapamatovat si frázi: WÈI WŎMEN DE YŎUYÌ GĀNBĒI – což znamená něco jako „vypijme si raději na naše přátelství“, typicky čínský přípitek.
Výhodou je, že lze pronášet v podstatě každou volnou chvíli u stolu, pokud konverzace začne váznout. Je to pozoruhodné, ale spolehněte se, že nikoho z Číňanů to snad nikdy neomrzí. Ba právě naopak, s každým dalším přípitkem se vám zdokonaluje výslovnost (anebo ten pocit alespoň máte), sympatie se rozhořívají a ledy tají. Další rituály zvládnete již levou zadní, protože na každou schůzku přicházíte vybaveni papírovými taškami s dárkovými předměty z českého skla (čím větší kýč, tím větší úspěch).
Jak si získat respekt
Ale možná budete chtít jít v konverzaci dál. Pak se raději spolehněte na dobrého tlumočníka než na základy angličtiny nového čínského kamaráda nebo obchodního partnera. A že chcete zazářit? Pak můžete použít následující věty, a to všude, kde na Číňany narazíte:
„Ni hao (dobrý den), poslyšte, vy Číňané jste celkem vtipní. Moc se mi líbí váš smysl pro humor a číselná symbolika.“
Výslovnost čínských čísel je opravdu pozoruhodná. Číslovka čtyři je souzvučná se slovem smrt. Zajímavé jsou ale hlavně číselné kombinace, jako například jedna čtyři, což je souzvučné s výrazem chtít zemřít. Dále: 5366 znamená popovídal bych si, 3399 je navždy, 995 pomoz mi, 520 miluji tě, 282 máš hlad?, 8384 pochybuji, 740 pořádně naštvaný, 555 smutek, 0487 idiot, 38 prostitutka, 250 idiot, 70 líbám tě, 360 chybíš mi, 530 myslím na tebe.
Nechtěný vtip, můžete říct, když nebudete vědět, že na Tchaj-wanu (Taiwanu) se některé věci říkají jinak. Chcete si zahrát ping-pong, a tak v Pekingu řeknete pīngpāng qiú, ale na Tchaj-wanu musíte říci zhuō qiú. A když zase řeknete v Pekingu totéž, tedy zhuō qiú, tak to už neznamená ping-pong, ale kulečník. To ještě není tak hrozné. Ale pozor, když v hotelu požadujete ranní buzení telefonem. Totéž, co je v Pekingu správně, vysloveno na Tchaj-wanu stejně uvádí slečnu na recepci do rozpaků, právě jste od ní požádali milostné vzdechy.
Na závěr každé konverzace je samozřejmostí připojit pár obdivných frází ve smyslu fascinujícího významu a rozvoje čínského hospodářství, ale to se dočteme zase v každé příručce.
A co v žádné příručce pro obchodování v Asii není? Jak získat srdce a dlouholeté přátelství. To je v Asii jedinou zárukou společného dlouhodobého kontraktu, mnohem větší než ten nejlepší právnický text nebo smlouva. A úcta k tradici. Plus drobné jazykové dovednosti a neotřelé postřehy o partnerově jazyce, zemi, kultuře, tradicích a obyčejích.
Partner tak získá čerstvou a originální vlastní neprůstřelnou historku k vyprávění doma na téma „jak nás vidí oni“. Jde o velice žádané zboží při diskusi s přáteli na téma „jací jsou ti laowai“ (tedy cizinci, tedy vy) – tedy neskutečná paka!
Čínská média, včetně internetu, jsou silně cenzurovaná a v důsledku toho jsme my na Západě často mnohem více informováni o některých, z našeho úhlu pohledu jednoznačně negativních společenských jevech a přírodních i ekologických katastrofách než většina Číňanů. Ostych a informační zahanbenost. To jsou také jedny z důvodů, proč se i dnes hodně vzdělaných a jinak sdílných a relativně liberálně naladěných velkoměstských Číňanů stále vyhýbá diskusím s cizinci na tabuizovaná téma. Jen namátkou, jsou to témata například o politické nezávislosti Tchaj-wanu a Tibetu, ekonomické nezávislosti Kantonu nebo méně diskutované náboženské nezávislosti Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang.
Jak vidí Čína Západ a Česko?
Víte, co mají společného Šen-čen (Shenzhen) a Tiencin (Tchien-ťin, v přepisu pchin-jin Tianjin)? Že jste o tom nikdy neslyšeli? Jde o dvě z pěti měst v Čínské lidové republice, ve kterých žije více než deset miliónů obyvatel. Ano, to není překlep, skutečně je to více než deset miliónů, a to v obou případech. Tedy více, než je jeden náš případ – více, než je všech obyvatel v celé České republice dohromady.
Proč to zmiňujeme? Vzpomeňte si na to, až budete ohrnovat nos nad jinak relativně vzdělaným Číňanem, jenž si tak trochu plete Česko s Čečenskem, Švýcarsko se Švédskem nebo Slovinsko se Slovenskem. Evropa, a dokonce ani USA nejsou k našemu překvapení středem země-koule. A projevy jiné než naší kultury nemusí nutně naznačovat absenci kultury jako takové.
A jaký je mediální zájem obyčejného Číňana o Česko? Pokud se nejedná o zaplacený článek v čínských lokálních anebo naprosto bezvýznamných novinách, televizní stanici nebo internetovém magazínu od agentur na podporu obchodu nebo turismu, pak je to jistě nějaká verbální oslava báječné budoucnosti spoluplacená přímo nebo nepřímo zástupci profesních nebo politických česko-čínských uskupení. Kromě návštěvy vrcholných českých politických představitelů mediálně vydávaných za zástupce Evropy řadové Číňany ve skutečnosti Česká republika zas až tak moc nezajímá.
Pokud tedy samozřejmě Prahu nenavštíví nějaká celebrita anebo jí nevyužije jako fotogenických svatebních kulis. Tedy rozhodně ne víc než ostatní srovnatelné evropské země. A to, že přijede do Číny český premiér nebo český prezident? Vždyť jsou to další v řadě z představitelů Evropské unie, a to je přece zase jen další doklad rostoucího významu Čínské lidové republiky ve světovém kontextu. S Českou republikou jako takovou to tedy de facto zas až tak moc společného nemá. Bohužel. Takže ticho po pěšině.
Autor je sinolog a ekonom, www.cinsky.cz
