Ezotrhy, ezolidi, ezozboží
Navštívil jsem vánoční ezoterické trhy na ostravské Černé louce, kde si mohl první prosincový víkend každý nechat vyložit budoucnost, nakoupit amulety, co ho budou příští rok chránit, vybavit se ezoterickou literaturou a zakoupit přikládací čisticí svíčky na tělo. Viděl jsem takovou přehlídku duchovna, až jsem se zastyděl za svou tělesnost.
Je pátek odpoledne, jsem nedaleko ostravského výstaviště. Pár kroků přede mnou spěchají dvě důchodkyně. Přidávám se k nim. „Jdete si nechat věštit budoucnost?“ Mají ezoterické světlo v očích. „Jdeme se jen podívat, co tam všechno bude!“ To mě samozřejmě zajímá taky. Co to vlastně je ezoterický trh? Vyšplhám pár schodů do vyvýšeného přízemí pavilónu A ostravského výstaviště Černá louka a prožívám satori. První, na co narážím, je stánek „Moravská slivovice“. Je jasné, že nějaký duchovní přínos a spirituální zkušenost mohou návštěvníci ezoterické akce získat už na chodbě.
Pak vcházím do sálu. Čakry, vibrace, energie, věštby, zázračné pilulky, amulety, aromaterapie … je tady všechno.
Takový normální veletrh
V minulosti jsem navštívil celou řadu burz, trhů a veletrhů. Atmosféra toho ezoterického je vlastně plně srovnatelná třeba s konopným veletrhem. I tady je plno. Diváci jsou stejně nadšení, prodejci stejně blazeovaně profesionální, atmosféra takřka sváteční. Většina lidí přichází „za prožitkem“, jsou zvědaví a je vidět, že si to užívají.
Obešel jsem celý veletrh, hovořil s prodejci a následně sestavil jejich stručnou kategorizaci. První typ jsou prodejci–pošuci. Věštci, kteří plně věří ve své nadpřirozené schopnosti, jsou přesvědčeni, že jejich karty vidí do budoucnosti, jejich zázračný sirup z kopřiv trhaných za úplňku je opravdovým elixírem mládí a jejich obrazy skutečně vyzařují sice neměřitelnou a neviditelnou, o to však pozitivnější energii, která mění interiér místnosti, kde visí, v podstatě na chrám. Chrám pozitivního myšlení a kosmických vibrací. Zajímavé je, že bez ohledu na skálopevné přesvědčení o vlastních kouzelných dovednostech či nadpřirozených vlastnostech jimi prodávaných cetek ani takto hluboce přesvědčení stánkaři neprodávají za dumpingové ceny. Ve srovnání s dalšími kategoriemi prodejců ale disponují mnohem horším marketingem. Nemají letáky či informační cedule. Jejich zboží je podle nich tak dobré, že se prodá samo.
Druhou a asi nejčastější kategorií jsou finanční realisté. U veškerého ezozboží je pochybné, zda opravdu funguje. To samozřejmě vědí i mnozí prodejci. Byl bych však velmi opatrný nazvat je podvodníky. Protože v momentě, když prodáváte kouzlo, o jehož účinnosti sám pochybujete, nastává kritický a psychologicky skoro nezvládnutelný moment proměny vašeho postoje. Je to ten moment, kdy za něj někdo zaplatí. V tu chvíli je jasno – platba je potvrzením pravdivosti kouzla a není o čem pochybovat. Takže nazvat někoho, kdo prodává sice pochybné ezoamulety, kterým na začátku až zas tak úplně nevěřil, podvodníkem, je nepřesné. Tato kategorie obchodníků se dá nejlépe rozlišit podle perfektního marketingu provedeného ve skromných poměrech prodejního stolečku do dokonalosti.
A konečně třetí kategorií jsou obchodníci. Lidé, kteří nějakému ezoterismu nepropadají ani omylem. Tady, v Ostravě, se tato kategorie dělila ještě na dvě samostatné podkategorie: prodejce objektivně přínosného zboží – jako jsou buchty, víno nebo kořalka – a prodejce zboží ezoterického charakteru, kteří tady třeba pomáhají majiteli cetek jako brigádníci.
A jak se dělí návštěvníci? To vše a ještě více se dočtete v aktuálním dvojčísle časopisu Reflex.
