Zapomeňte na osobnost roku. Nejspektakulárnějším tvorem na Zemi je (i pro rok 2015) želvuška
Želvuška je nejdrsnější, nejtajuplnější, nejsvébytnější tvor, jakého kdy lidstvo poznalo (Autoboti z Transformers se nepočítají, ti jsou jenom jako). Želvuška je drsnější než Putin vysvlečený do půl těla. Je tajuplnější než pohled agentky Scullyové v ukázce na nová Akta X. Letos vědci prohlásili, že konečně rozlouskli tajemství želvušek. Jenže pak se ukázalo, že si je želvušky jen povodily za nos.
ŽELVUŠKA. Při vyslovení toho jména by měl burácet hrom a znít rify slepého metalového kytaristy ze Šíleného Maxe. Želvuška přežije ve vařící vodě, přežije ponor do kapalného hélia, přežije totálně dehydrovaná v poušti, přežije zmrzlá na kost v ledu, želvuška přežije, dokonce i když ji vystřelíte do vesmírného vakua a necháte jim tam nachytat radiace, co hrdlo ráčí (pro hráče Falloutu: želvuška přežije tisícinásobnou radiaci co její lidský protějšek: 570 000 radů). Kolika masových vymírání druhů se Zeměkoule dočkala ve své historii? Pěti – a při každém lehlo popelem víceméně všechno, co po ní zrovna lezlo. Až na želvušky. Želvušky přežily všech pět masových vymírání druhů. A teď by je mělo rozhodit nějaké povaření v kotlíku horké vody? Ha ha.
Želvušky (Tardigrada, nebo také „vodní méďové“ či „mechová prasátka“) jsou malinkatí živočichové s osmi nožičkami (opatřenými drápky), kteří dorůstají velikosti kolem 1 mm a vyvalují se v extrémních teplotách (-272 °C až +150 °C) jako floridští důchodci na sluníčku. Jejich roztomilá tělíčka vydrží šestinásobný tlak, než je ten, který drtí podlahu Mariánského příkopu, a bez jídla a pití se obejdou bez sebemenších obtíží bratru deset let.
Želvušky přežijí v podstatě úplně cokoliv a poté, co jsou vystaveny naprosto devastujícím podmínkám, které by ze Supermana udělaly žvatlající trosku, vždycky udělají jednu a tu samou věc: rozhlédnou se, řeknou si „vzduch je čistej“ - a začnou se v klidu rozmnožovat. Želvušky. Drsnější než struhadlo z kryptonitu.
Navíc jsou všude. Zástupci více než tisícovky popsaných druhů želvušek si to ťapkají po Zeměkouli zleva, zprava: najdete je ve výškách nad 6000 metrů v Himálajích; najdete je v hlubinách oceánů pod 4000 metrů; a více než sto druhů těchle mikroskopických mariňáků Hvězdné pěchoty najdete i v českých krajích, ponejvíce v mechu a kapradí lišejnících. Když má želvuška problém, vyplaví si do těla látku zvanou trehalóza, která želvušku zataví do něčeho na způsob nerozšlapatelného, nerozpraskatelného, neroztříštitelného skla; střílejte na želvušku z brokovnice a ona se vám ze stavu zvaného anabióza bude křenit do obličeje. A bude to dělat celé roky, dokud vás nepřežije. Pak se odhibernuje, vystřelovacími kudlovitými čelistmi na způsob Vetřelce si obstará něco k snědku, zívne si, řekne „čistej vzduch“ – a začne se rozmnožovat. Tak, jak to dělá už půl miliardy let.
Senzaci letos vzbudili vědci z univerzity v Severní Karolíně, když se začali prsit, že rozlouskli tajemství želvuščí víceméně nesmrtelnosti. Konkrétně přišli na to, že nějakých 6600 genů těchle miniaturních želv ninja, čili šestina jejich genomu, do nich naskákala z bakterií a jiných zdrojů „odjinud“, jak uvádí server Genetic Literacy Project. Šlo by o tzv. horizontální přenos genetické informace, při kterém (jak uvádí Wikipedie) „jeden organismus přijímá genetický materiál (DNA) jiného jedince, ačkoliv není jeho potomkem“. Ohó! Což by vysvětlovalo, proč se v želvuškách mísí vlastnosti Predátora, Terminátora a Vetřelce jako v nějakém absurdním komiksovém crossoveru.
Jenže jestli jsou ti vědci opravdu tak chytří, mohli si spočítat, že želvušky se jen tak rozlouskávat nenechají. Ve stejnou dobu si totiž genom želvušek pročetli i vědci z univerzity v Edinburghu – a jejich výsledky už si o nobelovku zase tolik neříkaly. Horizontálně přenesených genů našli v želvuškách jen něco mezi šestatřiceti a pěti sty a došli k závěru, že severokarolínští machři prostě omylem k DNA želvušek přimíchali i DNA nějakých bakterií, co se zrovna hemžily kolem.
O želvuškách tak víme zase stejné nada. Přece jen by měl ale někdo vážně zvážit možnost, že tam vědcům ty falešné bakterie želvušky naházely samy. A že z toho měly typickou želvuščí bžundu.
