První automatická auta vyjíždějí do ostrého provozu
Vývoj automobilů bez řidiče překročil důležitý mezník: první vozy vyrážejí do skutečného provozu. Mikrobusy WEpod začaly vozit pasažéry v nizozemském městečku Wageningen, brzy je budou následovat podobné na několika místech Anglie.
V Nizozemsku se zatím jedná o hodně opatrnou zkoušku, vozítka WEpod začínají jezdit jen po dvousetmetrovém úseku silnice, a to jen osmikilometrovou rychlostí. Ale limity se samozřejmě budou postupně zvedat a v blízké budoucnosti se s WEpodem počítá pro městskou hromadnou dopravu na šestikilometrové trase – bude se objednávat aplikací v mobilu. A maximální rychlost elektromobilu je asi 25 km/h. Svět kolem sebe vnímá vůz pomocí kamer a GPS, na dálku ho kontrolují živí operátoři.
„Podobné iniciativy existují po celém světě, ale tohle je poprvé, kdy bude auto bez řidiče operovat na veřejné silnici,“ říká Iris van Cattenburch z firmy Connekt, jež se na projektu podílí. Dosud auta bez řidičů jezdila jen v omezených prostorech či na vyhrazených pruzích, například na letištích, kde nepřijdou do styku s obyčejným provozem. Například terminál 5 letiště Heathrow spojuje s garážemi.
To je i případ letiště Heathrow — mezi parkovištěm a terminálem 5 jezdí už od roku 2011 osmnáct robovozítek pro čtyři pasažéry. Podobná by od léta měla jezdit v centru Londýna, totiž v komplexu Greenwich, kde je mj. slavná observatoř a také mamutí Dóm milénia s O2 arenou.
Daleko pokročilo i Google auto, které jezdí mezi normálními, pořád ale za volantem musí sedět záložní živý řidič. Ovšem zatímco kalifornský projekt je napěchován hodně promakanými technologiemi, ve Francii mu roste podstatně levnější konkurence. Citroën C4 Picasso v říjnu zvládl skoro šestisetkilometrovou trasu z Paříže do Bordeaux bez pomoci řidiče. Stačila mu k tomu sada senzorů, jež jsou již roky běžně k dostání, třeba pro ponorky či letadla. Tato technologie nicméně není stoprocentně samostatná, počítá se s tím, že někdy prostě řídí člověk. Ale přinejmenším na dálnici si řidič může ulevit.
Překážkou pro ostrý provoz je třeba i otázka viny za případnou nehodu. Google či Volvo například slibují, že ji vezmou na sebe, pokud uživatel neporuší základní pravidla. Zákony ve všech zemích se však teprve musejí na samořiditelná auta adaptovat.