Neustupujeme Britům, společně jdeme kupředu. Tusk odpovídá Cameronovi diplomaticky, a přece realisticky

„Být či nebýt spolu, to je ta otázka, již musí odpovědět nejen Britové v referendu, ale v příštích dvou týdnech i dalších 27 členů EU,“ glosuje Tusk v dopise, v němž představuje „Návrh na nové uspořádání pro Spojené království v Evropské unii“.

Návrh v polovině února projednají hlavy států a vlád na zasedání (summitu) Evropské rady, mohlo by z něj vzejít několik nových zákonů a rozhodnutí. Cameron Tuskovy propozice uvítal a konstatoval, že pokud se na tomto s ostatními prezidenty a premiéry v únoru dohodnou, může začít příprava referenda. Jedná se o čtyři oblasti.

Rána eurofilům. Britský premiér dovolil svým ministrům vést kampaň za vystoupení z EU

Zprávy

Zaprvé ekonomika. Británie se obává, že by eurozóna mohla vnucovat svou politiku i ostatním členům EU a například více zasahovat do bankovnictví v londýnském City. „Návrh rozhodnutí stanovuje principy, které zajistí vzájemný respekt mezi členskými státy podílejícími se na prohlubování hospodářské a měnové unie a těmi ostatními,“ shrnuje Tusk. „Ustanoví mechanismus, který dá potřebné garance členským státům mimo eurozónu, ale zároveň nesmí vetovat či oddalovat urgentní rozhodnutí. Přesné podmínky pro spuštění tohoto mechanismu ještě zbývá prodiskutovat.“

Zadruhé konkurenceschopnost. Britové včetně řady příznivců EU mají problém s tím, že je Evropa trochu moc levicová, což ji brzdí v globální konkurenci. „Pravidelně budeme vyhodnocovat postup zjednodušování legislativy a snižování zátěže na byznys, aby se omezovala byrokracie.“

Zatřetí suverenita. Cameron se vymezuje vůči formulaci „stále užší svazek evropských národů“, která v zakládajících smlouvách značí ideu, že evropská integrace má pokračovat dál a do dalších oblastí. Nicméně Evropská rada se již předloni usnesla, že je tato více než padesátiletá formulace poněkud zastaralá a že jednotlivé země mohou v integraci pokračovat poněkud odlišnými cestami.

David Cameron zvažuje, že do Británie přijme několik tisíc nezletilých z řad uprchlíků

Zprávy

Tusk by v této otázce ještě přidal trochu váhy národním parlamentům: „Navrhuji, aby členské státy přestaly zvažovat legislativní akt, proti kterému by určitý počet parlamentů protestoval kvůli subsidiaritě.“ Taková brzda, „žlutá karta“, již ve slabší podobě existuje: pokud několika komorám napříč zeměmi přijde, že by danou problematiku neměla řešit EU, nýbrž jednotlivé státy, mohou do legislativního procesu zasáhnout.

A konečně začtvrté, sociální benefity versus volný pohyb osob. Britové nadávají na migranty a v hospodských debatách by je všichni samozřejmě hnali zpátky, kam patří. V politické rovině se Cameron snaží zredukovat nápor gastarbeiterů na sociální systém a zejména zatočit s jeho zneužíváním a údajnou přídavkovou turistikou. Tusk připomíná, že Evropská komise již vypracovala návrhy zákonů pro boj s takovým zneužíváním a také pro takzvanou záchrannou brzdu, totiž že v případě výjimečného náporu by země směla dávky omezit. A rovněž naznačuje, že by se situace v Británii dala za výjimečnou vyhodnotit už nyní.

Vlastně to sami chceme

Tuskovy čtyři návrhy jsou spíš nuancí toho, co se už měsíce diskutuje v Londýně, Bruselu i jinde. Důležité je, že zhruba akceptuje všechny čtyři oblasti, které se Cameron snaží změnit či vyřešit. A odpovídá na ně docela obratně: jen málo zmiňuje konkrétně Británii, vše prezentuje jako reformy důležité pro celou Evropskou unii. A má pravdu.

Vztah eurozóny k ostatním zemím, ať již budoucím členům, nebo těch s výjimkou, je určitě záhodno lépe ukotvit, tu a tam to vyvolává třenice. Konkurenceschopnost je magické slovíčko, na které v době (po)krizové slyší prakticky všichni. Ořezání byrokracie má mezi svými prioritami i předseda Komise Jean-Claude Juncker a jistě pomůže nejen evropským ekonomikám, ale i popularitě EU samotné.

Rozpadne se EU? Podle kompetentních nejspíš ano...

Komentáře

Podobně jako další magická slovíčka, suverenita a subsidiarita, která zase mají odpovídat na argumenty typu „nevolení eurobyrokrati“ a „diktát Bruselu“. A nakonec záchranná brzda na sociální benefity: EU prostě bude akceptovat skutečnost, že na nesystémové šoky je potřeba reagovat nehezky nesystémově. I to zapadá do nejrůznějších výjimek, jaké už fungují třeba v případě Schengenu nebo paktu růstu a stability.

Ostatně celá ohromná konstrukce Evropské unie je (podobně jako každý jednotlivý stát, samozřejmě) nejen mamutím souborem pravidel, ale platí tu i pořekadlo o výjimkách pravidla potvrzující. Spousta záležitostí evropské integrace někomu neseděla a vytvářela tlaky tu či onde, ale evropští byrokrati a diplomaté jsou většinou mistry kreativních kompromisů. Zrovna Británie je toho několikanásobným příkladem.