Metrosexuální elfové v seriálu The Shannara Chronicles vám pofoukají šrámy ze Hry o trůny
Pokud už máte trauma z neustávajícího přívalu kopanců pod pás od seriálového mlýnku na maso v převleku za fantasy Hra o trůny, mohl by vám zacelit rány seriál Shannarovy kroniky. Ani ten sice kohoutek krveprolití moc neutahuje a o usekané hlavy se v něm zakopává stejně často jak o ztuhlá psí hovínka v ulicích pražského Žižkova, ke svým hrdinům má ale mnohem empatičtější přístup.
Všichni hlavní hrdinové Shannarových kronik (The Shannara Chronicles) jsou překrásní mladí lidé, kteří jako by do fantasy světa napadali z titulních stránek módních časopisů. Hoši nosí náhrdelníky z třpytivého kamení, děvčata oblékají fetišisticky upnuté korzety, elfské válečnice mají na špičkách uší nasazené stříbrné náušničky. Je to radikálně okulibá změna od pozorování protagonistů Hry o trůny, kteří už v polovině první série vypadali, jako by prošli zažívacím traktem jeskynního trolla, a pokud snad někdo z nich byl i poté ještě k světu, tak z něj teď pořád někdo něco odsekává.
Jádro téhle magické proměny vězí v tom, že zatímco Hru o trůny má pod palcem televizní stanice HBO, která nám dala Rodinu Sopranů, Wire - Špínu Baltimoru, Deadwood a Temný případ, Shannarovy kroniky vysílá televizní stanice, která nám dala Backstreet Boys, Katy Perry, Justina Biebera a Britney Spearsovou – MTV.
Jinými slovy - HBO:
MTV:
A zatímco Hra o trůny vychází z knih George R. R. Martina, který (úspěšně) udělal všechno pro to, aby napsal něco, co se nebude podobat ničemu, co se zatím ve fantasy objevilo, Shannarovy kroniky (s premiérou na americké MTV 5. ledna 2016), mají základ v knihách Terryho Brookse – a ten (úspěšně) udělal všechno pro to, aby napsal něco, co se bude v maximální možné míře podobat Pánovi prstenů od J. R. R. Tolkiena.
Tudíž televizní Shannarovy kroniky od MTV vyprávějí o společenstvu hrdinů, kteří musí vykonat cestu tam a zase zpátky fantastickým světem a vhodit prsten zasadit semeno do Hory osudu Krvavého ohně, aby zabránili skřetům démonům zpoza Černé brány Hráze vyvalit se do země hobitů elfů. Naštěstí v tom nejsou tak úplně sami a záda jim kryje mocný čaroděj Gandalf druid Allanon. Humoru s přeškrtanými slovy by mohlo být víc, kdyby seriál vycházel z první knihy trilogie Shannarův meč, v níž Brooks obšlehl Pána prstenů opravdu dočista dočista; ale i tady, v televizní adaptaci druhé knihy Shannarovy magické elfeíny, například prochází společenstvo něčím, co se náramně podobá tolkienovským dolům v Morii; a to jen proto, že na horách zrovna sněží.
Jenže Shannarovy kroniky jsou současně něčím, co je radost sledovat. MTV totiž zařadila nejvyšší rychlost v tom, co umí nejlépe, a celé to natočila jako mnohadílný fantasy videoklip. V první řadě je to pozoruhodně epické: točilo se na Novém Zélandu, ale vizuální podobnosti s Pánem prstenů se to vyhýbá osazením monumentálními trikovými kulisami postapokalyptického světa (už v titulkách se dozvíte, že všichni tihle elfové a skřeti jsou ve skutečnosti mutanskými potomky dnešních lidí). (Ale zase ji to dohání obsazením Johna Rhyse-Daviese do role elfského krále - což je definitivní výhra jeho trpaslíka Gimliho z Pána prstenů.)
Za druhé, protagonisté jsou sice elfové, půlefové a lesní lapkové, ale každý z nich má někde za bukem evidentně schovaného vlastního módního návrháře, který mu přerovná nádherný kostým jen vteřinu poté, co hrdina ve scéně odloží luk a snapchatne svým fellaz fotku zabitého skřeta. Pokud někdo žehral na to, jak trapně krásní jsou hrdinové Stmívání a Hunger Games, čeká ho v Shannarových kronikách hřejivá sprška teenagerské krásy s padajícími okvětními lístky lotosu.
A do třetice je to celé natočené nesmírně dravě; není to ale ta osobitá, vyspělá dravost jako v případě seriálového horroru Ash vs. Evil Dead. Je to dravost videoklipu bělošského rapera, zhuštěná emoce dekomprimovaná v klipu headlinerky Super Bowlu, nabombenost prvních dvou dílů Iron Mana (které režíroval jeden z producentů seriálu Jon Favreau). Shannarovy kroniky jsou na děj možná skoupé, ale dějovostí (označil bych tak události, dějící se jen proto, aby se něco dělo) jsou narvané po okraj. Hrdinové tu na scénu nepřicházejí – vbafávají na ni. Dialog mezi dvěma lidmi tu nemůže proběhnout bez toho, aby jeden druhému nedržel pod krkem minimálně obouručnou sekeru. A příval stráží, které se po vzoru slavných „redshirts“ ze Star Treku vrhají do scény proto, aby se hned vzápětí nechali příšerně zmasakrovat jen aby řeč nestála, je zdánlivě nevyčerpatelný.
Tohle všechno dělá ze Shannarových kronik vrcholnou guilty pleasure, jejíž každá epizoda se mění v takový menší popkulturní mejdan (s písničkami z MTV přímo ve scénách; na oficiálních stránkách nechybí kompletní playlist pro Spotify). V současné chvíli je seriál u 6. dílu, dech mu nedochází a soudě podle scény, v níž se naši elfští hrdinové potýkají s levnější verzí Balroga z Pána prstenů na radioaktivní skládce plné hořících pneumatik od náklaďáků za pomoci zapalovače Zippo, nedochází ani drogy jeho tvůrcům.
Tak snad je mají ukryté v jiné kanceláři MTV než Snoop Dogg a ještě nějakou chvíli jim vydrží.
