Já jsem tvé hipsterské stáří, pozvi mě dál: Vědci prodloužili život, ale koho to zajímá
Výzkumníci jako vystřižení z komiksů o Kapitánu Amerikovi konečně přišli na to, jak prodloužit lidský život. Problém je v tom, že něco takového ale vůbec. Není. Trendy.
Říká se jim senescentní buňky; jsou to buňky, které ztrácejí schopnost se dělit a hromadí se v našich uondaných tělesných schránkách cca v přímé úměře k rostoucímu věku. Vědci proslulé neziskové organizace Mayo Clinic, která vráží více než 500 milionů dolarů ročně do výzkumu (a podle výsledků, které z toho lezou, asi nejsme daleko od chvíle, kdy ve svých laboratořích vyrobí prvního supervojáka s obrovskou americkou hvězdou na nerozbitném štítu), přišli na to, že – alespoň u laboratorních myší – zkracují tyhle buňky délku života o 35 procent.
A když už byli u toho, tak tyhle buňky u myší také odstranili. A podle výsledků výzkumu, které publikovali 3. února v magazínu Nature, myším touhle prostou matematikou prodloužili život. O 35 procent. „Dívám se na fotky dvou myší. Ta napravo vypadá zdravě. Ta nalevo má šedivějící srst, nahrbená záda a oko oslepené šedým zákalem,“ píše k tomu z vlastní zkušenosti reportér Ed Yong z The Atlantic. Jedna z těch myší je evidentně starší. Ale ta, která vypadá mladší, „se narodila ve stejnou chvíli a je geneticky identická“. Co ti zmetci udělali té, co zešedivěla? Nic. Udělali ale něco té, která vypadá pořád jako modelka zralá na titulní stránku myší verze časopisu Playboy.
„Buněčná senescence je biologický mechanismus, který funguje jako záchranná brzda pro poškozené buňky, aby se přestaly dělit,“ píše k tomu v tiskové zprávě publikované v Science Daily šéf biochemie a molekulární biologie na Mayo Clinic Jan van Deursen (jak jinak se má také jmenovat vědec, který nám dříve nebo později vysoustruží prvního nadčlověka, než něco „van“ něco). „Zatímco je zadržení dělení těchto buněk důležité pro prevenci rakoviny, existovala teorie, že jakmile za tuto záchrannou brzdu zatáhneme (jinak), nebudou tyto buňky už nadále potřeba."
Tu záchrannou brzdu zatáhli vědci látkou AP20187 (jestli tohle není jako z komiksu, tak už opravdu nevím, co je), která prodloužila délku života u pokusných myší od 17 do 35 procent; kromě toho, že díky ní myši zůstaly fešandy, u nich látka také zpomalila degeneraci ledvin, srdcí a tukových tkání. A to bez jakýchkoliv vedlejších efektů, které by jinak u odstranění téhle záchranné brzdy z myší rychle udělaly pochodující hromádky rakovinových nádorů na čtyřech věčně mladých nohách.
Změnu paradigmatu, kterou by mohla tahle léčba nemoci zvané stáří způsobit lidské rase (tedy v případě, že látka zabere i na lidských pokusných myších), v článku pro The Atlantic přesvědčivě podává vědec Norman Sharpless; vysvětluje tu rozdíl mezi popíjením zeleného čaje a narváváním se tabletkami ginka po dobu dobu třiceti let, díky čemuž si pak můžete v osmdesáti říct, že je vám vlastně jenom sedmdesát, a jednorázovým „omlazením“ díky látce AP20187, díky níž můžete třicet let futrovat bůček a zapíjet do vanilkovou colou, v osmdesáti si zajdete k doktorovi a z ordinace odejdete jako pětapadesátiletý čiperka. Vítejte v budoucnosti, pane McFlyi.
A pokud by se snad někdo nemohl dočkat doby, v níž bude mít možnost žít svůj mizerný život ještě o třicet pět mizerných procent déle, může si nechat zmrazit mozek. Vědeckému týmu pod vedením doktora Roberta McIntyra se v nedávné době podařilo zmrazit mozek králíka, za což si tým okamžitě vysloužil Cenu za zamražení mozku malého savce (ano, tak se to opravdu jmenuje, má ještě někdo pochybnosti o tom, že žijeme ve vědeckofantastickém komiksu?) od Organizace pro zamrazování mozků (ano; The Brain Preservation Foundation uděluje cenu Small Mammal Brain Preservation Prize a můžete si to vygooglit). McIntyrovu týmu se totiž jako první vědecké supergrupě na světě podařilo zamrazit kompletní komunikační mapu celého mozku (connectome).
A podle současného porozumění tomu zvrásněnému šedivému bobku, který nosíme po celé dny zavřený ve svých lebkách a po nocích ho zaboříme do polštáře pro trochu odpočinku, je to právě tahle komunikační mapa, nebo kyberpunkově „zadrátování“, co obsahuje „veškeré informace nezbytné pro osobní identitu (například paměť a osobnost),“ píše se v oficiální zprávě organizace jako vypadlé z jedné z těch haluzornějších epizod původních sérií Akt X.
Bohužel tohle všechno přichází zrovna v době, kdy je stáří konečně trendy, in a cool. The New York Times si všímají módy, v jejímž rámci si vysoce profilované mužské celebrity začaly obarvovat vlasy našedivo, aby vypadaly jako staří páprdové. Headlinery tohoto trendu jsou Zayn Malik, třiadvacetiletý bývalý člen kapely One Direction, který svou uměle zešedivělou kšticí pohazuje před šesti a půl miliony svých instagramových fanoušků, a olympijský lyžař Gus Kenworthy, který za inspiraci na svém Twitteru poděkoval přirozeně šedivému moderátorovi stanice CNN Andersonovi Cooperovi. Těžko říct, nakolik je tohle stejně ironické, jako ty hipsterské plnovousy a kostkované košile, protože pro pochopení všech levelů hipsterské metaironie, která se v oděvních vrstvách obrací ve svůj pravý opak a pak zase zpátky (například džínová košile je ok, ale pouze za použití lesklé kšiltovky apod.) bych potřeboval omladit aspoň o 35 procent... ale nastopro jde o trend.
Takže, vědci, můžete si ty své nesmrtelné myši a mozky klidně naložit. Styl je styl.
