Papež bojuje s římskou kurií v kauzách zneužívání dětí
Snahy papeže Františka důstojně se vypořádat se skandály ohledně zneužívání dětí kněžstvem zatím nepadají na úrodnou půdu. Doporučení jím ustanovené komise totiž narážejí na nenápadnou rezistenci konzervativní kurie, která je má uvést do praxe.
Speciální papežská komise již v roce 2014 vypracovala postup, jak se interně i navenek vypořádat se zneužíváním dětí. Nařízení a doporučení však pokradmu obešli úředníci ve Vatikánu a učinili je prakticky bezzubými. Ve školicí příručce pro nové biskupy uvedli, že není, striktně vzato, povinností biskupa hlásit případné prohřešky policii a světským úřadům. Stačí, pokud začnou věc řešit interně, a jestliže se pohybují v rámci zákona, mají hlášení civilním autoritám nechat na obětech a jejich rodičích.
Papež odmítl tento výklad a na pomoc mu přispěchal bostonský kardinál Seán O’Malley, který jím ustavené komisi předsedá: „Máme morální a etickou povinnost hlásit podezření na zneužívání nad rámec požadavku zákona.“ Komise vypracovala vzdělávací podklady a školicí materiály, jejich implementace ovšem spadla na Kongregaci pro biskupy, jež se ukázala žábou na prameni. Předsedá jí totiž francouzský monsignore Tony Anatrella, konzervativec, který je přesvědčen, že akceptování homosexuality v západních zemích představuje vážnou hrozbu pro děti.
Jistě, pane Svatý otče
Druhý papežův krok se týkal vyšetřování a trestání biskupů, kteří měli krýt případy zneužívání. Loni v červenci František s velkou slávou ustavil tribunál, jenž se měl čelem postavit k problému, který církev celá desetiletí tutlala. Ač schválený hlavou katolické církve a kardinály, i tento návrh nyní pomalu chřadne v Kongregaci pro nauku víry, hlídacím psu katolické doktríny ve věcech víry a mravů. Zdá se, že každý exekutivec má svého sira Humphreyho a zástupce svatého Petra na zemi není výjimkou.
