Praha má moc taxíků, budou další demonstrace
Nikdo, kdo někdy jel v Praze taxíkem, pravděpodobně neušel alespoň jednou za čas lamentování řidiče nad tím, jak těžké je taxikářské živobytí a jak složité je se uživit. Pokud jste minulé pondělí jeli dopoledne po pražské magistrále, mohli jste dokonce tutéž stížnost vidět zhmotněnou přímo v podobě blokády magistrály partou ne zrovna sympaticky vyhlížejících taxikářů. Jistě, takový protest nebyl nic výjimečného – podobný zažila Praha už v roce 1994 a další následovaly. Pří pohledu na „demonstranty“ a jejich auta přitom muselo občas leckoho napadnout, že taxikáře může v Praze dělat prakticky každý. Což je samozřejmě pravda. A paradoxně jedna z příčin podobných protestů.
Příliš mnoho taxikářů
Ve městě, kde se stále může za taxikáře beztrestně vydávat někdo jako Zdeněk Ponert (pro Nepražáky – šílenec, který na svém voze střídavě vozí paranoidní politická prohlášení a reprobedny vyhrávající husitské chorály), stačí mít pro výkon taxislužby naprosto minimální profesionální předpoklady. Jen pro představu.
Jejich svolavatel, Asociace koncesionářů v taxislužbě, jedna z několika organizací, která tvrdí, že zastupuje zájmy taxikářů, vede s magistrátem dlouhodobě boj o uvolnění cen jízdného. Právě to je samozřejmě hlavním předmětem sváru. Na rozdíl třeba od Londýna není pražská taxislužba oficiální součástí systému veřejné dopravy. Magistrát tedy nemá možnost ji nijak omezovat a korigovat kromě určování maximální ceny a tlaku na lepší kvalitu služeb. „Praha nechce ani nemůže zrušit ustanovení o maximální ceně. Její zrušení by vedlo k tomu, že bychom legalizovali takzvané stokorunové taxikáře,“ tvrdí primátorka Adriana Krnáčová.
Více se dočtete v novém čísle Reflexu, které je v prodeji od čtvrtka 18. února.