Rakouské bordelmamá si lámou hlavy: jak v evidenci tržeb uvádět jednotlivé služby
V Rakousku nedávno schválili zákon o evidenci tržeb velmi podobný tomu, který včera prošel českým Senátem. Můžeme se tak poučit u jižních sousedů, co bude vlastně v praxi obnášet posílání údajů o tržbách finančním úřadům on-line a vystavování účtenek na vše. Tedy i legální sexuální služby.
Rakouské sexkluby se potýkají s kuriózními problémy, když se pokoušejí vyrovnat s požadavky zákona. Jak nazvat a zaevidovat dvouhodinový rozhovor klienta se zaměstnankyní? Mají mít individuální registrační pokladnu pro každou slečnu, s níž spolupracují (a která u nich dělá na živnosťák)? A jak to bude s uváděním jména poskytovatele? „Přece nemůžeme z bezpečnostních důvodů dávat na účtenku jméno a adresu našich děvčat,“ uvedl pro rakouskou odnož serveru The Local Josef Stern, ředitel vídeňského podniku Maxim.
Na rozdíl od nás je však v Rakousku povinností zákazníka si účet vzít. My tak nebudeme muset po kapsách nosit účtenku takového typu, kterou se podařilo získat novinám Heute: 250 eur za „speciální sexuální akt“, 50 eur za „speciální služby“ a 19 eur za sklenku šampusu. Na finančních úřadech se každopádně pobaví.
České restaurace a hotely se zapojí do EET možná již letos v listopadu, ostatní budou mít několik měsíců klid, ale i na ně výhledově dojde; nejpozději pak na řemeslníky. Na kreativní popis služeb nejstaršího řemesla, jež musí obstát před daňovou kontrolou, si tak počkáme. Zvláště proto, že se v tuzemsku prostituce pohybuje na hraně legality. Ale možná tu k pokroku přispějí rakouští zákazníci, kteří si na účtenky zvyknou.
