Polechtat sám sebe? Schizofrenici to dokážou
Kdo se ještě nikdy nepokusil se polechtat, ať zvedne ruku. A protože jeho mozek si je vědom, co dělá, ta ruka ve vzduchu ho nepřekvapí. Stejný mechanismus, ale porouchaný, umožňuje schizofrenikům polechtat sebe samé.
Neschopnost se polechtat souvisí s očekáváním toho pocitu, ale komplikovaněji, než si myslíme. Koneckonců, když vám někdo pohrozí polechtáním a pak hrozbu vyplní, nic to na tom příšerném zážitku nemění. Co je důležité, že se v tomto případě jedná o vnější stimul, který mozek sice očekává, ale přesné místo a tlak na kůži jsou pro něj překvapením, jež se u většiny lidí projeví svíjivou reakcí.
„Výzkumy ukazují, že schopnost rozeznat pohyby, které činí člověk samotný, může záviset na té části mozku, jež se nazývá cerebellum a nachází se v jeho zadní části,“ píše popularizační server neurovědy The Brain Bank. Právě tato část umí přesně předpovědět sílu a místo dotyků, takže samolechtání je velmi obtížné.
Ne tak u schizofreniků. Je možné, že biochemické či strukturální změny v jejich cerebellu znemožňují rozpoznat, že to jsou jejich prsty, které je lechtají. To spojení, jež my máme za samozřejmé, u nich prostě nefunguje. Oni si jsou vědomi toho, že mají záměr se hnout určitým způsobem, a vědí, že něco učinili, ale jejich mozek neumí propojit ty dvě akce. Jejich myšlenky a činy jsou tak izolovány od vnitřního uvědomění, že oni jsou jejich činiteli, a ne nic zvenčí. Poznatky z výzkumu, který může znít jako vtip, tak mohou velmi pomoci v poznání a léčbě této záhadné a společensky velmi negativně vnímané nemoci.
A ještě jedno trochu ujeté video, které je, no, lechtivé ve všech významech toho slova:
