Panamské papíry možná vynesou k moci islandské piráty. Šéfka jen reformuje parlament a vrátí se k poezii
Obří aféra panamských dokumentů se dotýká vysoce postavených osob na celém světě. Jedno z největších zemětřesení zatím rozpoutala na Islandu. Poté, co se v neděli díky zveřejnění dokumentů provalilo, že premiér Sigmundur Gunnlaugsson převedl do tzv. daňových rájů milióny, vzedmul se proti jeho setrvání ve funkci masivní odpor veřejnosti. I když se Gunnlaugsson nejprve pokusil rozpustit parlament, následně uznal, že bude muset z funkce – byť jen načas. Veřejnost znechucená finančním skandálem a politickými poměry celkově se dožaduje zásadní změny. A to staví do centra pozornosti jednu ženu - Birgittu Jónsdóttirovou, šéfku Pirátské strany Islandu.
Jónsdóttirová z řady politiků vybočuje mnohým: vzhledem s gotickým nádechem počínaje, neobvykle upřímným způsobem vyjadřování pokračuje a obdobně atypickou vstřícností k novinářům konče. A slaví úspěch. V dubnu 2013 piráti pod jejím vedením získali ve volbách 5,1 % hlasů a dostali se tak do parlamentu (mimochodem nejstaršího na světě). Stalo se tak pouhých devět měsíců po založení strany. O tři roky později by podle veřejných průzkumů islandské piráty volilo 36 procent občanů. Není divu, že Jónsdóttirovou je v souvislosti s předčasnými volbami, které visí ve vzduchu, hodně slyšet. Doufá, že by se její strana mohla dostat k moci.
U moci jen na jeden rok
A kdyby se tento scénář naplnil? O co hlavně by Jónsdóttirová usilovala? Podle rozhovoru, který poskytla francouzskému deníku Le Monde, by úplně prvním krokem, ještě před samotnými předčasnými volbami, bylo uzavření závazné dohody s ostatními stranami, jež by měla zajistit, že nová vláda bude u moci na podstatně kratší dobu: „Chceme začít s krátkým mandátem v délce maximálně jednoho roku a reformovat režim skutečně do hloubky. A je také třeba uspořádat referendum o přístupu země do Evropské unie.“ Island byl velmi silně zasažen globální ekonomickou krizí a začal tehdy (opět) uvažovat o vstupu do EU. V jednu chvíli už to vypadalo na spadnutí, roku 2009 podal přihlášku a poté začaly přístupové rozhovory. Roku 2013 však zamrzly a před rokem ministr zahraničí odeslal do Bruselu formální dopis, že Reykjavík bere přihlášku zpět. A to ovšem bez souhlasu poslanců.
Konec rozkošatělého Evropského parlamentu
Pokud jde o Evropskou unii, šéfka islandských pirátů není podle svých slov ani pro, ani proti. Pokládá ale za zcela nezbytné, aby se i EU reformovala. „Nechápu například, proč vy Francouzi tak ostentativně trváte na tom, aby Evropský parlament pendloval mezi Štrasburkem a Bruselem. Bylo by lepší přesunout Evropskou komisi do Štrasburku a Evropský parlament nechat čistě Bruselu,“ představila pro Le Monde svou ideu, jak řešit dilema hlavních měst EU.
Za hlavní předpoklad úspěchu potencionálního vedení země pokládá Jónsdóttirová dobrou spolupráci. Jedině tak podle ní nebudou islandští piráti následovat příkladu jiných protestních stran, kterým se sice podařilo dostat k moci, v následné praxi ale pohořely – jako třeba Syriza. A je šéfka pirátů připravena na případnou roli premiérky? K této otázce staví opět na politika dost atypicky. „Já nejsem tou jedinou možností. Nejsem ani tou nekvalifikovanější a navíc prestižní postavení není to, o co usiluji. Veškeré formality mně přijdou neskutečně nudné a vím, že pokud jde o to hrát reprezentativní roli, nejsem v tom dobrá. Mojí prioritou je reformovat během prvního roku Parlament, protože hloubkové změny je třeba udělat rychle. Je nezbytně nutné, aby moc vytvářet zákony měli znovu poslanci a ne jednotliví ministři, jak se děje nyní. Pak se můžu vrátit k psaní poezie.“
Básnířka se prý k aktivismu a posléze politice dostala, ani nevěděla jak.
„Po finančním kolapsu jsem byla jedna z mála, o kom se vědělo, že protestuje,“ vyznala se serveru Takepart. A najednou se podílela na organizaci mohutných protestů, které shodily vládu. Poprvé ji zvolili do parlamentu za nové Občanské hnutí roku 2009, znovuzvolení o čtyři roky později už bylo v barvách nových Pirátů.
Ti evidentně lákají nejen mladé voliče, kteří tráví velkou část svých životů online. Piráti vzešli z internetových aktivistů, ale hlásí se zejména k občanským právům, právu na soukromí, propagují kritické a informované myšlení, transparentnost atp.
