Zhrzený poradce Le Penové se obrací proti ní, podlézá Sarkozymu a je hrdý na uprchlíky
Ještě v lednu 2015, po útocích na redakci Charlie Hebdo, neváhal Aymeric Chauprade, poslanec Evropského parlamentu, tehdy člen Národní fronty a poradce Marine Le Penové, mluvit o tom, že ve Francii operuje islamistická „pátá kolona“ a země je s muslimy de facto ve válce. Poté, co na podzim 2015 krajně pravicovou Národní frontu opustil, protože se její šéfkou a někdejší spřízněnou duší cítil být zrazen, provádí teď rituální námluvní tanečky s Republikány Nicolase Sarkozyho. A v zájmu jejich úspěchu se nezdráhá provést ani stoosmdesátistupňový obrat v otázce migrace: „Francie by měla být hrdá na to, že se migranti chtějí v zemi usadit, stát se součástí naší historie, sdílet náš jazyk a naši kulturu,“ tvrdí dnes.
Aymeric Chauprade, který kromě jiného upoutal pozornost svými konspiračními teoriemi o 11. září, vstoupil oficiálně do Národní fronty v roce 2013, ale už o tři roky dříve se o něm mluvilo jako o „šedé eminenci“. Do strany vstoupil ve velkém stylu – téměř vzápětí se postavil do čela kandidátky Národní fronty do Evropského parlamentu a stal se hlavním poradcem Le Penové pro mezinárodní otázky. V květnu 2014 Národní fronta ve volebním okrsku Île-de-France (Paříž a okolí) pod Chaupradovým vedením zaznamenala velký úspěch, když skončila druhá, s odstupem pouhých tří procent na první socialisty. A Chauprade se nechal slyšet, že jeho mise je naplněna, protože „tímto jedinečným výsledkem pomohl upevnit postavení Marine Le Penové v celé Francii“.
Utržený ze řetězu
Mezi úzkými spojenci se ale paradoxně schylovalo k rozkolu. Nejprve v srpnu 2014 publikoval Chauprade text Francie tváří v tvář islámské otázce – jednoznačná volba pro budoucnost Francie, v němž podporuje postup Američanů proti Islámskému státu a vyslovuje se pro eliminaci džihádistů přímo v jejich domovině, doporučuje zásah v Iráku i Sýrii, aby tak zabránil možnosti, že by se teroristé dostali do Francie. Od takového prohlášení se ale Marine Le Penová distancovala.
K dalšímu „faux pas“ došlo v prosinci. Předsedkyně do strany přijala Sébastiena Chenuho, bývalého člena Unie pro lidové hnutí (Union pour un mouvement populaire, zkráceně UMP) a spoluzakladatele GayLib, asociace hájící práva homosexuálů. Chauprade se nerozpakoval své šéfce vyčíst, že se nechává manipulovat gay lobby. Podle deníku Libération zdroj z blízkého okolí Le Penové adresoval Chaupradovi jasný vzkaz: „Stejně rychle, jako může Marine Le Penová pro někoho úžasného vzplát nadšením, zvládne se ho i zbavit.“
Třetím a posledním přešlapem bylo už výše zmiňované vyjádření o islamistické páté koloně. Konkrétněji, Chauprade se v jednom videu rozhovořil o tom, že „Francie je ve válce s muslimy. Není ve válce proti muslimům, ale s muslimy. Mocná pátá kolona žije u nás a může se náhle obrátit proti nám, a to ve chvíli obecného ohrožení. Říkají nám, že většina muslimů je mírumilovná a spolehlivá. Ale to byla většina Němců před rokem 1933 taky.“ To už byla pro Le Penovou silná káva, hlavně proto, že takový výrok mohl být právně napadnutelný. Chauprada se tak rozhodla stáhnout z pozice svého poradce. Na popularitě u šéfky mu jistě nepřidalo, že ho podpořila její rodinná stranická opozice: její otec a zakladatel FN Jean-Marie Le Pen, jejž ze strany dcera vyštípala, i jeho vnučka a neteř Le Penové, mladá nadějná poslankyně Marion Maréchal-Le Penová.
Záhadné angažmá v aféře Air Kokain
Obrovské rozhořčení pak u Le Penové vyvolalo stále dost záhadné angažmá Chauprada v aféře přezdívané Air Cocaine — dvěma francouzským pilotům odsouzeným v Dominikánské republice za pašování 680 kilo kokainu k dvaceti letům vězení se dramaticky podařilo uprchnout do Francie. Údajně i za Chaupradovy pomoci.
Postoj Le Penové vnímal její bývalý nejbližší spojenec jako zradu a ruku v ruce s předchozími nesoulady a pocitem, že se šéfka strany nechá příliš ovlivňovat lidmi, jimiž by neměla, ohlásil odchod z Národní fronty.
Hledání spojence
Nyní evidentně hledá teplé místo jinde a doufá ho najít u Republikánů: „Jsem jim blíže a blíže,“ cituje poslance deník Le Monde. „Rád bych měl nějakou úlohu při případném sestavování pravicové vlády.“
Ve snaze dosáhnout tohoto cíle zjevně korigoval i své názory na přistěhovalce: „Je samozřejmě zásadní migraci kontrolovat a soustředit se na integraci, ale nemůžeme zase migranty démonizovat.“
Jenže dvířka nechává otevřená na vícero frontách, už i proto, že Republikáni teprve vyberou, kdo je povede do příštích prezidentských voleb: „Fillonův program mi přijde opravdu zajímavý,“ hodnotí Chauprade expremiéra. „Nicolas Sarkozy si udržuje stále tutéž dynamiku, jakou u něj známe,“ dodává jedním dechem. Straničtí fluktuanti se evidentně najdou všude. Jediný, kdo z pravicových stran „vyhrál“ černého Petra a Chauprade se k němu nelísá, je Národní fronta Le Penové. Dosud to byla právě ona, kdo se chlubil přeběhlíky ze zavedených stran. Teď ochutná vlastní medicínu: „Pro pravici představuji zbraň proti Národní frontě,“ naparuje se Chauprade. „Vím o té straně vše, ještě jsem zdaleka nevytáhl všechny trumfy. A to Republikáni moc dobře vědí.“
