Pákistán řeší dilema, jak popravit vozíčkáře. Šibenice je prý nehumánní
Pákistánské úřady řeší jeden z nejbizarnějších sporů ohledně vykonání uděleného trestu smrti. Abdul Basit (44) je na invalidním vozíku a od pasu dolů nehybný. Jenže podle zákona by měl u popravy stát na „vlastních nohou“. To ale nedokáže. Justice proto zkoumá, jak trest smrti vykonat.
Poprava Abdula Basita byla už třikrát odložena a on i jeho právníci se obrátili na prezidenta Mamnúna Hussajna, aby pomohl zabránit vykonání trestu smrti nad invalidou, protože termín pro odklad popravy opět vypršel.
Podle zákona musí být vězeň odsouzený k trestu smrti oběšením schopen „dosáhnout vlastníma nohama na určený bod na zemi“. Tedy stát. Jenže to Basit nemůže. Úřady přesto tvrdí, že ho popraví. Právníci argumentují, že by to bylo nezákonné, protože vykonání trestu by mohlo proběhnout kvůli invaliditě muže jinak, než je nařízeno. Navíc hrozí, že by smrt nebyla hladká a rychlá.
Další absurditou je, že Abdul Basit ochrnul po meningitidě v roce 2010 právě ve vězení. Do cely smrti byl umístěn v roce 2009, když byl usvědčen z vraždy muže, kterého zabil kvůli finančnímu sporu. K vině se ale nikdy nepřiznal.
Nevládní organizace pak upozorňují na další zásadní fakt - pákistánská vězení nejsou schopna zabezpečit přijatelnou péči o lidi na vozíku. Přesto Basit ve vězení zůstává. Jeho matka Nusrat Pervínová agentuře AP řekla, že „život invalidního syna ve vězení je horší než trest smrti, žije v podmínkách připomínajících peklo, leží často jen bezmocně na podlaze“.
V Pákistánu nebyl trest smrti vykonáván v letech 2008 až 2014. Poté, co teroristé zabili 132 studentů a 9 učitelů ve škole v Péšávaru, byly ale popravy obnoveny.
