Tankery přivážejí do Evropy první americký plyn. Spustí Gazprom cenovou válku?
Creole Spirit, tanker s bahamskou vlajkou, ale americkým nákladem, brázdí Atlantik, za pár dní dorazí do Portugalska. Bude to první dodávka plynu z USA do EU, dosud to Washington zakazoval. Mnozí doufají, že nové dodávky uleví Evropě od závislosti na Rusku a že konkurence srazí ceny dolů.
Spojené státy se před nedávnem staly ropnou a plynovou velmocí, a to díky novým metodám těžby z břidlic. Zatím suroviny používaly pro boom vlastního průmyslu, ale že mají přebytek, rozhodla se vláda povolit zkapalněný plyn (LNG) také vyvážet. První vlaštovky už vyletěly: Creole Spirit na cestě do Portugalska, a jen o pár dní dříve také do Norska, kam LNG dovezla firma Ineos.
„Břidlicový plyn oživil americký průmysl,“ prohlásil Jim Ratcliffe, šéf Ineosu. „Až americký břidlicový plyn dorazí do Evropy, má potenciál udělat pro evropský průmysl totéž.“ Ano, potenciál má, ale spíš nepřímo. Aktuálně jsou ceny plynu poměrně nízké a Evropa má jen omezené možnosti, kde ho kupovat. Hlavně východní část je z drtivé většiny závislá na Rusku a to nijak nadšené z nové konkurence nebude. „Je to začátek cenové války mezi plynem z plynovodů a americkým LNG,“ soudí analytik banky Société Générale listu The Wall Street Journal.
Z technického hlediska je ruský plyn levnější, neboť se přepravuje plynovody. Ten americký či třeba katarský se musí v přístavech zkapalnit a v destinacích zase převést do plynného skupenství, odkud proudí týmiž plynovody. Například cena, za kterou Rusové dodávají do Německa, je asi o třetinu nižší, než na kolik vyjde dovážení LNG z Ameriky, uvádí Oxfordský institut pro energetická studia. Většina ostatních evropských klientů nakupuje od Gazpromu dráž. Ale Gazprom má zase jiné náklady – částečně i politického rázu, například budováním dalšího potrubí jen proto, aby obešel Ukrajinu. Nord Stream do Německa chce rozšiřovat, naopak není jasné, zda nakonec něco Rusové postaví na jih od Evropy.
Potřebují k tomu samozřejmě peníze, k čemuž mu nenahrávají ani nízké ceny ropy (a od ní se odvíjející ceny plynu), ani hrozící zámořská konkurence. Gazprom si ale spíše může dovolit osekávat některé náklady než američtí byznysmeni. A podobně, jako to donedávna činila Saúdská Arábie a další členové ropného kartelu OPEC, může držet ceny komodity dole, čímž by dražší americkou konkurenci držel ze hry.
„Proč byste přenechávali podíl na trhu výrobci s vyššími náklady?“ ptá se řečnicky James Henderson, odborník na ruský plyn a ropu z Oxfordského institutu pro energetická studia. „Kdybych byl investorem do amerického LNG, měl bych obavy,“ citují ho The Financial Times.
Naopak Gazprom obavy nemá. „Navzdory převládajícímu pohledu trhů, že severoamerický LNG může změnit cenový model v Evropě, tomu tak v realitě vůbec není,“ vyjádřil se zástupce šéfa Gazpromu Alexandr Medveděv na únorovém setkání s investory.
Pokud by se Gazprom pro cenovou válku rozhodl, měl by dva cíle. Vyřazení amerických dodavatelů by nebylo nejdůležitější: klíčové je odradit evropské zákazníky, aby vůbec budovali infrastrukturu pro přijímání LNG. Například Němce takto má v hrsti, jak díky novému Nord Streamu, tak nízkými cenami.
Ale třeba postkomunistické země, to je jiná kapitola. Litva vybudovala LNG terminál předloni, polské Svinoústí přijalo první katarský tanker loni v prosinci. I proto, že je právě Nord Stream tak nějak natruc obchází a že jim Gazprom prodává dráž – protože dosud neměly moc na výběr. Už jen teoretická možnost konkurence ale těmto zemím pomáhá: Litva dostala od Ruska dvacetiprocentní slevu. Creole Spirit a další nemají svou budoucnost úplně jasnou.
