Ježiš, to je nuda! A od roku 2029 se budeme nudit věčně
Pokaždé, když se do digitální krajiny internetu vyloupne nový výzkum o povaze člověka, vyplatí se porovnat si jeho výsledky s předpoklady futuristů o tom, jak dlouho tady ten člověk ještě bude.
Na serveru deníku The Guardian se píše o knížce The Upside of Downtime: Why Boredom is Good, v níž jsou kromě jiného vypočítávána kvanta příležitostí, při nichž moderní člověk podléhá záchvatům bezcílné nudy. Až polovina postižených moderním životem bez moru a bezprecedentní hrozby útoku Tatarů se „často nudí“ doma nebo ve škole, dvě třetiny se nudí v práci, „nudíme se u papírování, v dopravě a pracovních jednáních“, další chudáci se nudí u televize, jiní u Facebooku.
Ó, hrůzo! V odkazované knize je za jeden ze základních důvodů pro všeprostupující nudu označováno přestimulování, ta nekonečná kanonáda jedním stimulem za druhým, která údajně srazila časový interval pozornosti „moderního“ člověka pod ten osmivteřinový, kterým je vybavena legendární zlatá rybička; jen co se člověk vyplácá z porodnice, někdo mu vrazí do ruky iPad a předrátovávání jeho mozku pod vlivem superstimulantů (to jsou ty uměle přepálené verze původních přirozených stimulantů pro všechny lidské smysly) ho zahákne zrychlením z nuly na stovku. „Jsme programováni hledat novost, která nám do mozku vstříkne trochu dopaminu,“ píše se v článku o knize, „ale jak je nový stimul zaznamenán, přestává být nový – a začne nás nudit.“
Možná by prostě stačilo každému jenom připomenout, že mu čistě teoreticky zbývá už jen několik hodin života (celková pravděpodobnost proměnění lidstva v hromadu čoudících kostí do roku 2100 dnes ostatně činí pěkných 19 %).
Mód zadumaného existencialisty ale není modernímu člověku vlastní. V jakém módu vlastně lidský mozek v současných dnech jede, na to se pokusily najít odpověď učené hlavy v Yaleově univerzitě; došly k závěru, který shrnuje server futuristy Raye Kurzweila v sympatickém titulku „Další důkaz o tom, že jste bezmyšlenkový robot s nulovou svobodnou vůlí“; podle výzkumu je dost možné, že to, co označujeme za vědomé rozhodnutí, může být ve skutečnosti podvědomě vykonstruováno až poté, co něco bez zásahu vědomí provedeme. Což by byl samozřejmě pěkný průšvih: ukázalo by se, že jsme celou dobu pořád jenom hýkající opičáci, kteří získali upgrade pouze v tom, že si své nesmyslné konání umějí zpětně racionalizovat.
Jak říká youtuber Fatty Pillow, „fascinující“.
Přitom nás ten mozek něco stál – nedávný článek na serveru The Atlantic zmiňuje evoluční variantu, podle které lidstvo za zvětšení svých mozků (čemuž dnes vděčíme za tu NUDU v první řadě) zaplatilo daň v podobě zmenšení jiného zásadního orgánu: totiž žaludku, kvůli čemuž dnes pálíme o stovky víc kalorií než ostatní opičáci; a to dokonce i když nic neděláme. Ano, hrůzná pravda vystupuje na povrch: za své velké mozky platíme tím, že pálíme kalorie, i když se nudíme.
Ale pomoc je na cestě. Kurzweilův web uvádí výsledky šetření, díky nimž se do roku 2040 zbavíme té neuvěřitelné nudy, kterou se dnes mohou ukousat statisíce nešťastných partnerských párů, jen co se setmí. Přesně tak, v roce 2040 už konečně nikdo nebude potřebovat sex. Taktovku nad rozmnožováním převezme embryonální selekce (v kombinaci s oplodněním in vitro, ve zkumavce), v rámci čehož dojde k likvidaci spousty genetických onemocnění, k prodloužení lidské životnosti... ovšem nikdo nemůže nikomu slíbit, že se pak nebude ukrutně nudit ještě o fůru let déle.
Nebo věčně. Kurzweil sám nedávno poskytl rozhovor britskému deníku Metro, kde za datum dosažení lidské nesmrtelnosti označuje rok 2029.
Musí se nechat, že Kurzweil byl ve svých předpovědích často pozoruhodně přesný (Metro shrnuje, že předpověděl autonomní automobily, dnešní protézy pro paraplegiky a bezdrátový internet) a svou vizí si je tak jist, že už do sebe několik let sype stovku prášků denně (s rozpočtem milion dolarů na rok), aby se té budoucnosti dožil. A to rozhodně není nuda. Takže jestli se tady ještě někdo nudí – měl by být víc jako Ray Kurzweil.
