Korektnost nebo cenzura? Švédský autor dětských knih musí upravit pasáže o menšinách
Populární švédský spisovatel dětské literatury Jan Lööf se dostal do problémů kvůli svým dvěma knihám. Podle názorů vydavatelství Bonnier Carlsen totiž jeho knihy obsahují stereotypní představy o menšinách a mají-li být znovu vydány, musí dojít k jejich „opravě“. Informoval o tom švédský deník Dagens Nyheter. Někteří švédští komentátoři onu opravu označují za politicky korektní výraz pro cenzuru.
Lööf napsal několik knih pro děti, z nichž dvě – „Děd je pirát“ a „Chyť Fabiana“ – se staly terčem bedlivého oka multikulturního vidění světa ze strany jeho vydavatele. Obě knihy byly poprvé vydány před několika desetiletími a v době vydání žádnou kontroverzi nevyvolaly, ale jak píšou ve Švédsku, doba se mění.
Švédsko se stává stále více domovem různých kultur a vydavatelé knih se začínají stále více věnovat autocenzuře, aby nevydali nějakou knihu, která by mohla být některou z přistěhovaleckých komunit vnímána jako urážlivá, či aby případně nepodporovali stereotypní představy a předsudky o neevropských kulturách mezi švédskými dětmi. Právě to se stalo osudným i Lööfovi.
Ve švédských mediích se po zveřejnění informace o pozastavení znovuvydání knih rozhořela debata o nepřijatelné cenzuře. Mluvčí nakladatelství Eva Dahlin takovou interpretaci celé kauzy odmítla s poukazem na skutečnost, že v době prvního vydání knih s jejich obsahem neměli problém, ale kontext doby se změnil, a proto je potřeba uzpůsobit obsah knih.
Lööf ovšem změny v knihách odmítl s poukazem na svůj věk (76 roků). Řekl, že nebude nic měnit a již asi další knihu pro děti nenapíše. Na obranu Lööfeho knih a proti jejich cenzuře se postavila i první muslimka v švédské vládě Aida Hadžialić, která „úpravu“ knih označila za nesmysl. Naopak Paul Tenngart z univerzity v švédském městě Lund si myslí, že úprava obsahu knih je správná. O potřebě uzpůsobit dětské knihy rozrůstající se multikulturní švédské společnosti je přesvědčen i světoznámý švédský spisovatel Jonas Gardell.
Celá kauza se tak dostává do paradoxní situace, kdy mnohým příslušníkům menšin daná věc nevadí, ale multikulturně smýšlející část švédské společnosti si myslí, že by někomu mohla vadit, a tak ji chtějí cenzurovat, tedy politicky korektně řečeno upravit do podoby údajně neukazující předsudky o menšinách. Česky bychom tomu řekli, že je to snaha být papežštější než papež.
