Ťok, ťok, tady represe. Ministerstvo trestá řidiče, že jezdí po silnicích
"Na našich silnicích umírá 700 lidí ročně – a tak jak číslo klesalo, tak už zase stoupá. Nevím, čím to je, jestli je to dáno tím, že se systém vyčerpal. Chceme se podívat na výchovu a samozřejmě ruku v ruce s výchovou musí jít represe,“ řekl loni ministr dopravy Dan Ťok v pořadu Partie na televizi Prima. Jinými slovy: Nevím, čím to je, ale represe musí být.
V posledních dnech dochází k instalaci kamer měřících rychlost na mýtné brány dálnice D1 v úsecích, které se opravují. Mnoho řidičů se zlobí, že kromě protahujících se omezení na zastaralé dálnici teď přijde ze strany státu ještě další šikana.
Nejlépe, byť asi nechtěně, to nakonec vystihl starosta Rosic, malého města nedaleko Brna, pod něž bude spadat jeden z nových radarů na dé jedničce. „Ministerstvo dopravy, Ředitelství silnic a dálnic a Policie ČR se rozhodly, že zatnou tipec všem závodníkům, kteří nerespektují nejvyšší dovolenou rychlost v omezeních, tedy 80 nebo 100 km/h,“ napsal na svůj web. A právě o to jde. Zatnout tipec.
Daň z rychlosti
Mýtné brány se nejdříve k měření rychlosti používat neměly, pak měly, pak neměly a teď budou. Ještě loni ministr Dan Ťok uklidňoval, že měřicí techniku na brány nepověsí. „Mýtné brány se ve smyslu technologie mýtných bran nijak nepoužily, pouze z jedné strany sloupy posloužily pro zavěšení kamery,“ reagovalo na dotaz Reflexu ministerstvo. Dříve se totiž uvažovalo přímo o využití samotné technologie, kterou brány kontrolují mýto. To teď ministerstvo skutečně neplánuje. Zatím.
Ministr navíc uklidňuje, že jde pouze o zvýšení bezpečnosti a ochranu pracovníků na opravovaných úsecích, a jakmile se dálnice opraví, kamery zmizí. Vážně to budoucí ministr udělá? „Snaha používat automatickou kontrolu nesouvisí s aktuálním stavem pracovních zón na rekonstruovaných silnicích, ale s dlouhodobou represívní politikou vůči řidičům. Proto očekávám, že zůstanou,“ odhaduje expert na dopravní systémy Ivo Rýc z Asociace financování infrastruktury pro mobilitu (AFIM).
Proč represe
Kde jsou tedy kořeny oné dlouhodobé represívní politiky vůči řidičům? A proč celý odpor proti represi nestačí shodit se stolu jen tím, že pravidla se prostě musí dodržovat, ať už jsou jakákoli?
Ve skutečnosti je celý český dopravní systém, a to včetně financování a rozhodovacích procesů, brutálně zastaralý. Absolutně nevyhovuje současným nárokům. „Rozpory mezi společenskými potřebami a reálným vývojem dopravní infrastruktury a celého dopravního systému nejsou v rámci současného právního řádu řešitelné, a proto dochází ve zvýšené míře k jeho porušování,“ vysvětluje Rýc a pokračuje: „Dochází ke správním a trestním deliktům, k porušování soutěžního práva, porušování občanských práv v důsledku nesprávné činnosti státu,“ říká Rýc.
Ve stejnou chvíli, kdy stát pořádá hon na řidiče – a většina z nich nakonec nebudou šílenci v rychlých kárách –, se snaží řešit svůj obrovský průšvih. I kvůli novele zákona o posuzování vlivu na životní prostředí z konce 2014 má dnes Česko u desítek dopravních staveb propadlé studie o vlivu na životní prostředí (EIA), bez nichž stavět nelze.
To ale není všechno. Je docela možné, že od roku 2017 se na dálnicích nebude vybírat mýto, protože neproběhl tendr na firmu, která bude od příštího roku mýto provozovat. Exministr dopravy Prachař chtěl vysoutěžit firmu, jež mu bude v tendru radit, ale Ťok soutěž odvolal s tím, že poradce není potřeba. Pak zjistil, že je, a poradenství narychlo svěřil Deloitte Advisory.
Jenže začátkem letošního roku Úřad pro ochranu hospodářské soutěže smlouvu ministerstva s firmou Deloitte zrušil a resortu dopravy ještě udělil pokutu čtvrt miliónu za to, že vypsalo zakázku za 52 miliónů bez výběrového řízení. Hádejte, kdo to zaplatí. Samozřejmě daňový poplatník. Stejně jako bude doplácet na případné chybějící mýto.
Stát dlouhodobě není vůbec schopen vybudovat racionální systém financování dopravních staveb tak, aby se stavělo v potřebné rychlosti a opravovalo v potřebných intervalech. Místo toho se obojí řídí momentálními potřebami státního rozpočtu, potřebami politiků, lobbistickými schopnostmi a vazbami místních starostů a zájmy dalších představitelů dopravních bafuňářů.
„Fundamentální chybou je přístup politického establishmentu k řešení reálných problémů výstavby a provozu české infrastruktury, protože není orientován na efektivitu investic,“ objasňuje Ivo Rýc. Proto silnice vypadají, jak vypadají, a dálnice se nedostavují.
Výsledkem je, že jezdíme po silnicích ve špatném stavu. Jezdíme v kolonách, přes uzavírky pozdě opravovaných dálnic. Odpovědnost nenese nikdo. Řidiči nedostávají odškodnění za to, že mají zpoždění, že musí cestě věnovat víc času, přestože, jak víme, čas jsou peníze. Nejjasnější je to v případě autodopravců, ale týká se to všech. O neexistujících, rozbitých či příliš dlouhou dobu opravovaných vozovkách se u nás jako o faktoru poškozujícím ekonomiku fakticky neuvažuje.
Reforma dopravy je pro ministry střídající se každý druhý rok příliš náročná, místo toho jdou jednoduchou povrchní změnou, nejlépe represí. To zvládnou.
Jaká opatření vláda chystá, jak to aktuálně vypadá na "páteři republiky" D1 či na jaká omezení provozu se máme připravit, se dočtete v Reflexu č. 21. Vychází ve čtvrtek 26. května.
