Erdogan by rád vybudoval chalífát, říká autor bestselleru o životě pod diktaturou islamistů
Německý týdeník Welt am Sonntag otiskl rozhovor s francouzsko-alžírským spisovatelem Boualem Sansalem, jenž je autorem jedné z nejúspěšnějších francouzských knih roku 2015 s názvem „2084. Konec světa“, ve které popisuje život Evropanů pod diktaturou islamistů. Jen ve Francii se během pár týdnů počátečního prodeje prodalo přes 300 tisíc výtisků této knihy.
Sansal svou knihu napsal s odkazem na motiv románu „1984“ G. Orwella, kdy popisuje život ve fiktivní říši Abistán (synonymum pro Evropu) pod nastolením totalitního režimu. Abistán je říše nazvaná po prorokovi Abim, řídí se vírou v jednoho Boha Yölaha s absolutní kontrolou myšlení obyvatel. Lidé jsou přesvědčováni, že mají žít v radosti víry bez přemýšlení (odkaz na principy islamismu). Vládnoucí režim Abistánu vymazal z lidské paměti jakékoliv vzpomínky na to, co bylo před jeho vznikem.
Obyvatelé Abistánu mají různé povinnosti, musí se například devětkrát denně modlit. Pokud tyto povinnosti nedodržují, následuje jednoduché řešení - jsou popraveni. Prorok Abi je pro obyvatele modlou, ale prakticky nikdo jej neviděl. Autor románu Sansal přiznává, že postavou proroka Abiho naráží i na současného alžírského prezidenta Butefliky, kterého v Alžírsku média prezentují veřejnosti na archivních snímcích z doby, kdy mu bylo zhruba 40 let. Nikdo ho však neviděl v dnešní reálné podobě, kdy je Buteflika již osmdesátiletý. Pro Sansala je jeho román tak trochu i ztvárněním dnešní alžírské společnosti, o které tvrdí, že je z 80 % islamistická a že se i z mnoha bývalých komunistů či ateistů stali pod vlivem situace v zemi zapálení věřící.
Podle německého rozhlasového portálu deutschlandradiokultur.de Sansal vidí své dílo jako přímé pokračování románu 1984: „V tomto románu je řeč o třech mocnostech, které mezi sebou zápasí, bylo to období Studené války a poté následovala mírová spolupráce. Dnes zde panuje informační válka a válka finančnictví. Na scénu navíc přichází i čtvrtý konkurent, který je dynamický a se svým potenciálem 1,5 miliardy muslimů po celém světě i početně silný. Tento aktér má ropu a prostor a nyní říká: chci vládnout sám, chci vás všechny zabít a ovládnu svět.“
V rozhovoru pro Welt am Sonntag se Sansal vyjádřil, že zásadní rozdíl mezi jeho dílem a Orwellovým „1984“ je v tom, že v islámské totalitě není místo pro upřímnou lásku. „Chtěl jsem napsat také něco povzbuzujícího, ale ve světě islamismu by byla láska nevěrohodná. Orwell byl sice ateistický komunista, ale jeho představivost byla ovlivněna křesťanským myšlením. V křesťanství udává směr života láska.“ říká Sansal a pokračuje slovy: „Idea osvobození z tohoto života skrze lásku je v křesťanském světě všudypřítomná. V islámském světě existuje však jen mateřská láska a láska k Bohu. Láska je v islámském světě obvykle spojena se ženami, ale žena jako taková nehraje žádnou roli. Láska je vlastně to, proti čemu islám bojuje.“
Na otázku redakce, co si myslí o tom, že jeho ponurý román se stal přesto bestsellerem ve Francii, Sansal odpověděl, že se lidé v Evropě asi probouzejí a vidí, že islamizace společnosti není lokální problém, nýbrž celoevropský. Spisovatel také německého čtenáře varuje, že útoky v Bruselu a Paříži jsou jen počátkem války islamistů proti neislámské společnosti. Sansal je toho názoru, že islamisté si uvědomují, že vojensky nedokážou porazit Evropu, nedokážou porazit ani slabé arabské diktatury. Pomocí teroru však dokážou mezi lidi zasít strach a destabilizovat evropské země.
K tématu islamizace se spisovatel vyjádřil, že podle jeho názoru nedochází k nahrazování Evropanů muslimy. Spíše podle něj dochází k fúzi, k prorůstání muslimů Evropou. Zároveň odsoudil chování Německa v rámci uprchlické krize jako naivní a varoval, že islamismus nejvíce ohrožuje právě tuto zemi. Německo si, podle Sansala, problém způsobilo samo tím, že je po tragické zkušenosti druhé světové války velmi tolerantní k poskytování azylu islámským extremistům, kteří museli uprchnout z muslimských zemí před pronásledováním ze strany vlád těchto zemí.
Velice nelichotivě se Sansal v rozhovoru vyjádřil i o tureckém prezidentovi Erdoganovi, který podle něj touží vybudovat islámskou říši. Právě tato snaha tureckého vládce Německo ohrožuje, jelikož se na jeho území nachází několikamilionová komunita tureckých přistěhovalců. Zájmy Erdogana se také mohou shodovat s přáními mnoha obyvatel Evropy, kterým vadí silné a bohaté Německo.
Sansal popsal Erdoganovy sny o obnovení Osmanské říše slovy: „Erdogan se chová jako chalífa a Turci jako jeho poddaní, ostatně i palác už si Erdogan postavil. Osmanská říše bývala nepochybně nejbrutálnější chalífát islámského světa a dnes jsme svědky návratu tohoto násilí. Erdogan by rád tento chalífát znovu vybudoval, ale ví, že by se s tím Arabové nikdy nesmířili. Možná si tedy Erdogan představuje, že by mohl svou říši rozšířit do Evropy. Z tohoto důvodu je nejvíce ohroženo právě Německo.“ Podle Sansala je Evropa na konci své současné podoby a islám podle něj již není jen hrozbou, ale přímým nebezpečím, které může německou společnost zničit.
Jako i jiní kritici islamizace, také Sanal poukazuje na to, že věřící muslimové jsou motivováni svou vírou, aby za islám byli připraveni zemřít a trpět. Naopak Evropané nemají nic, za co by byli ochotní zemřít či trpět. V závěru rozhovoru Sansal připomněl slova slavného alžírského spisovatele zavražděného roku 1993 islamisty, Tahara Djaouta, která byla řečena v jednom rozhovoru: „Když promluvíte, tak zemřete, a když nepromluvíte, tak zemřete taky. Tak mluvte a zemřete.“ Týden po vyřčení těchto slov byl Djaout zavražděn.
Boualem Sansal se narodil v Alžírsku, a přesto, že v své domovině stále žije, byly některé jeho knihy v Alžírsku zakázány. Sansal patří k předním alžírským kritikům islamismu a ve spisovatelské komunitě je prezentován jako „muž v exilu své vlastní domoviny“. Podle Sansala je dnes Alžírsko nejen baštou islamismu, ale ztrácí i morální a intelektuální základy. Na otázku, zdali se dnes dá koupit v Alžírsku jeho kniha, odpověděl: „Teď už ano, ale trvalo to několik měsíců. Nejdříve si lidé mysleli, že je zakázaná, a tak si ji mezi sebou předávali jen potají. Od ledna ale byla najednou všude, i když „všude“ asi není to správné slovo. Kniha totiž byla k dostání jen v těch málo knihkupectvích, která v Alžírsku ještě zbyla. Po nezávislosti bylo v zemi na 150 kin a 250 knihkupectví. Dnes však v Alžírsku nezbylo ani jedno kino a možná čtyři, pět knihkupectví. Počet mešit se zato ztisícinásobil.“
Sansal sám sebe označuje za nepraktikujícího muslima, který se bojí islamistů. Svá díla píše ve francouzštině. Ve Francii bylo jeho dílo oceněno cenou Prix du Premier Roman (1999) a v Německu Mírovou cenou německých knihkupců (2011). V roce 2012 byl Sansal vybrán k ocenění Editions Gallimard Arabic Novel prize radou arabských velvyslanců ve Francii. Když se však arabští ambasadoři dozvěděli, že se Sansal zúčastnil Jeruzalémského festivalu spisovatelů v Izraeli, ocenění mu odmítli udělit. V reakci na jejich rozhodnutí Sansal odsoudil protižidovskou nesnášenlivost v arabských zemích. Po návratu z Izraele Sansal prohlásil: „Izraelci mají veškeré představitelné důvody být hrdí na to, čeho ve své zemi za tak krátkou dobu dosáhli... V mezinárodním měřítku stojí Izrael v tolika oblastech na čelním místě, a to je velmi impozantní.“ Za zmiňovanou knihu „2084. Konec světa“ obdržel Boualem Sansal v roce 2015 Velkou cenu Francouzské akademie (Grand Prix du roman de l'Académie française).
