Místo jídla alkohol: Jsem opilá, odvázaná a hubená. Jsem alkorektička
Kdo může za anorexii, my, holky, víme. Módní časopisy, jež nám překroutily ideály krásy, matky, které nás moc kritizovaly, a sociální sítě, kvůli nimž jsme dospěly moc rychle. V porovnání s novou nemocí, alkorexií, je ale anorexie úplná rýmička. A kdo za ni může? Dietologové! Spočítali nám, kolik kalorií má alkohol.
Kobliha má stejně jako cider, dvě láhve piva vydají za hovězí steak se zeleninou a pizza jako vodka s džusem. Alkohol má zkrátka opravdu hodně kalorií.
Kdybych to nevěděla, radostně bych se najedla (jednu pizzu s houbami, donut, colu a pak taky tamten koláč…) a pak šla pařit.: opíjet se, tančit, žvanit nesmysly. Ale já to vím. Takže přichází výběr – jídlo, nebo alkohol? Dilema, dvě nejlepší věci na světě, řekněme si to na rovinu – ale já mám jasno! Budu hubená, opilá a neskutečně veselá. Alkorektička.
Vynechám jakýkoliv přísun kalorií během dne, abych si večer mohla dopřát pořádnou dávku tequily. Dali mi přece na vybranou: Buď si dám dva panáky, nebo palačinku s nutellou. Bohužel, palačinka s nutellou ještě nikomu nepomohla sbalit kluka. Nedodá mi takové sebevědomí, abych oslovila týpka tamhle u baru. Tequila tohle zvládá bravurně. Najednou jsem super a ten u baru taky. Nepropadám se hanbou, když se na mě otočí. Získávám jistotu. Přestanu jíst, abych mohla dál hubnout a pařit.
Alkorexii „vymyslely“ celebrity, které si kariéru budují na večerních skandálech a vzhledu. Paris Hiltonová nebo Lindsay Lohanová si slávu udržují svými opilými excesy. Kdyby přestaly navštěvovat večírky, zmizely by obě z mapy lidstva. Pokud by s normální životosprávou navštěvovaly tolik večírků, měly by obě 250 kilo. A my? Řekněme si to upřímně, v dnešní době se těžce navazují kontakty jinde než v noci v baru. Vlastně se všemi kamarády, jež mám, jsem se sblížila po společném opití. Proto míň jíst, víc pít. Brát kalorie z tequily, opít se do němoty a mít všechny hned raději. I sebe.
Sama jsem si to zkusila. Znáte to, těžký rozchod, ležíte na posteli, chce se vám umřít. Ovšem já takhle ležela v hospodě. S pivíčkem a tequilou. Za čtyři dny jsem kromě jednoho krekru nepozřela ani sousto. Ovšem opilá jsem byla konstantně. Během čtyř dnů šest kilo dole, pohublé tváře a skvěle propadlé břicho. Co se týče vzhledu, byla jsem spokojená. A opilá do vesela.
Ovšem problém této zdánlivě idylické cesty ke štíhlosti spočívá v dopadu na zdraví. Jak velké překvapení bude, že láhev vodky nám svými živinami slepičí vývar nenahradí. Dokonce ani tequila nezabírá, zkoušela jsem to. Zdatní pijáci vědí, že před pařbou se musí najíst, aby se alkohol měl do čeho vstřebat. Pokud piju nalačno, vstřebá se maximálně tak do zbytku třesoucí se duše v mém těle. Opiju se rychleji, ale nastává riziko otravy alkoholem, dehydratace a fyzického kolapsu. Alkohol se nemá kde v těle uvelebit a stává se z něj jed.
Pokud bych tímto životním stylem žila delší dobu, otrávím se. Spadnu do trávy v Riegrových sadech, začnu zvracet, ale není co, když jsem nic nejedla. Začnu tedy zvracet žaludeční šťávy s lihem. Po chvilce omdlím, udusím se vlastními zvratky a zemřu. Zemřu opilá a hubená.
A taky bez peněz.
