Exkluzívně pro Reflex: Jsem HIV pozitivní a virus šířím vědomě dál
Zdá se to být až neuvěřitelné, ale i v současné době, kdy si je celé lidstvo vědomo hrozby, již HIV pro lidský organismus představuje, existují po celém světě komunity mužů, kteří tento virus vědomě šíří. Jejich životní styl ale není zdaleka tak černobílý, jak by se mohlo na první pohled zdát. Zaslouží si odsouzení většinové společnosti? A proč to vlastně dělají? Dva z nich se rozpovídali v anonymním rozhovoru pro reflex.cz.
Jsou aktivními členy subkultury, jež si říká „Bug chasers“ (v překladu „Ti, kteří loví virus“) a stojí na opačných pólech tohoto fenoménu. Raúlovi je 41 a je HIV pozitivní už 12 let. Díky tomu je v komunitě, která se na sociálních sítích soustředí kolem hashtagů #neg4poz, #pozconvert či #toxic, považován za toho, kdo předává „dar“. Darem je v tomto případě míněn virus HIV.
Na druhé straně barikády stojí D. Muž, jenž si přeje zůstat zcela anonymní, přiznává, že po viru HIV velmi touží. Tento paradox tvoří základ celé komunity. Jedna strana virus HIV má a druhá ho chce. Vše se tak děje se souhlasem zúčastněných. Proč by ale zdravý člověk toužil po tom, aby byl nevyléčitelně nemocný? D. tvrdí, že důvodů je vlastně mnoho.
„Někteří to vidí jako takový způsob pomalé a veselé sebevraždy. Jiní jako dar svobody. Dalším to přijde jako přijetí něčeho nevyhnutelného. Něčeho, co společnost nevidí ráda,“ uvádí D. s tím, že smíření s osudem je hlavním motivem i u něho. „Někteří to také vidí jako možnost sblížení s lidmi, jež mají rádi a kteří jim rozumějí. Většinou je to ale prostě neovladatelný chtíč, kvůli němuž se lidé stanou pozitivními, a pak je jim to prostě jedno. Je to určitý způsob života. Poddat se tomu a žít bez starosti až do konce.“
„Vždycky se jich ptám, proč to chtějí,“ říká jedenačtyřicetiletý Mexičan. „Ale z mé zkušenosti to většinou ani sami nevědí. Pořád mi říkají, že je to strašně vzrušuje a je to něco, co prostě potřebují.“ To trochu připomíná právě i Raúlův příběh. „Mám to (HIV pozn. red.) z nechráněného sexu. Znal jsem ta rizika. Prostě mi to bylo jedno,“ tvrdí Raúl. Ten se v komunitě „Bug chasers“ skutečně našel a líbí se mu, že nemusí skrývat to, čím doopravdy je.
„Navíc je fakt těžké vysvětlit, jak moc vzrušující je, když ti kluci chtějí můj virus. Kontaktují mě tak tři až čtyři měsíčně. Většina z nich se chce o tom jenom bavit, ale zhruba šest z nich se se mnou sešlo,“ odkazuje Raúl na svůj Twitter. Ten je vzhledem k volnějším pravidlům ohledně pornografie nejoblíbenější sociální sítí této komunity. A kolik lidí už jedenačtyřicetiletý muž nakazil? To vlastně ani netuší. „Kolika jsem předal dar? Nevím. Už se pak s nimi vůbec nebavím,“ přiznává s tím, že v reálném světě dochází k více kontaktům než na internetu.
Přesto je ale internet tím, co propojuje jednotlivé komunity po celém světě. Nabízí se proto otázka: Existuje spojení i s Českou republikou? „Věřím tomu, že ti, kteří loví dar, jsou v každé zemi,“ uzavřel rozhovor D.
