Co to doopravdy znamená, když se mluví o vatikánské gay lobby
Pozornost v posledních dnech vzbudilo, že bývalý papež Benedikt XVI. ve své poslední knize považuje za jednu ze svých zásluh, že rozbil ve Vatikánu takzvanou gay lobby. Přitom jsme se vlastně nikdy nedozvěděli, oč se jedná, jací lidé měli k této lobby patřit, ani jaký byl jejich další osud a čím se měli vlastně provinit.
Analytik vatikánského dění John L. Allen Jr. napsal na serveru cruxnow.com již v lednu zajímavou úvahu, jak špatně rozumíme výrazu gay lobby. Ten má poněkud jiný význam, než mu přisuzují publicisté a široká veřejnost. Říká, že Vatikán je globální instituce, a aby jí člověk rozuměl, musí aspoň zběžně znát několik cizích jazyků. Italština není komplikovaný jazyk a latina tady stále pomáhá. Říká ale také, že existuje cosi, co bychom mohli nazvat „vaticana“, tedy jakási soustava pojmů a frází, jež bývají v instituci srozumitelné pouze insiderům.
Jedním z takových pojmů je také gay lobby, což je označení, které se objevilo během aféry zvané VatiLeaks za doby papeže Benedikta XVI. v roce 2012 a stále se objevuje v italském bulváru i jinde. (Šlo tehdy o dokumenty, v nichž se mělo mluvit o korupci v církevních kruzích a o vydírání homosexuálních kněží osobami mimo církev a Vatikán se popisuje jako místo intrik a vzájemné žárlivosti.)
Gay lobby a sex
Krátce po svém zvolení papež František údajně řekl, že by se měl podívat na to, co se dá udělat s touto gay lobby. Bylo to na neformálním setkání s představenými mužských náboženských řádů. Kardinál Óscar Andrés Rodríguez Maradiaga, koordinátor papežské rady kardinálských poradců, řekl novinám, že taková lobby existuje a že se František pokusí ji odstranit.
Podle Johna Allana je tady matoucí jedna věc: Když Italové řeknou gay lobby, tak tím nemyslí lobby v konvenčním politickém smyslu a zároveň skutečně nemají na mysli to, že s tím má něco společného sex. Pro Američany je lobby politická nátlaková skupina s jasně danými cíli, kdy jde třeba o kontrolu zbraní nebo obranu plánovaného rodičovství či právo na potrat.
Když ale Italové použijí tento výraz, nemyslí tím organizovanou frakci, jež má za cíl změnit církevní učení o homosexualitě nebo změnu církevního učení ohledně sňatků lidí stejného pohlaví. Spíše se tím myslí jakási neformální volně organizovaná síť kleriků, kteří podporují jeden druhého, znají na sebe různá tajemství a pomáhají si navzájem nahoru po mocenském žebříku. Má se za to, že tato skupina chce vzdorovat reformám, protože jí utajování a styl staré gardy vyhovují.
Pokud se tady mluví o sexu, tak kvůli tomu, že pro vatikánského úředníka je homosexualita silným tajemstvím, zvláště v případě, že je takový člověk sexuálně aktivní. Hrozba, že všechno vyjde najevo, je efektivní způsob, jak ho udržet v poslušnosti. Důraz však není kladen na sexuální záležitosti, ale na tajemství a na systém získávání výhod na základě poskytování různých služeb a protislužeb – něco za něco.
Coming out se nenosí
To podle Allana neznamená, že vnímání rozšířené přítomnosti homosexuálů v kléru k tomuto obrazu výrazně nepatří. A to zejména s ohledem na rozruch, jejž loni na podzim vyvolal polský monsignore Krzysztof Charamsa, bývalý druhý sekretář Mezinárodní teologické komise, působící při Kongregaci pro nauku víry ve Vatikánu. Na tiskové konferenci 2. října 2015 provedl veřejný coming out své homosexuality a sdělil, že žije s partnerem. Musel se pak zříci svých funkcí na katolických fakultách, kde vyučoval.
Přesto se spekulace o homosexuální lobby netýká skutečné sexuální orientace, ale systému, v němž lidé žijí různě konfliktní životy a dávají na sebe pozor navzájem. V tomto smyslu je pojem gay lobby pro Italy často synonymem něčeho, co souvisí s korupcí a tajemstvím a druhem nechutné osobní záštity. Můžeme uvést příklad. Předpokládejme, že máme dva vatikánské úředníky, jeden je defraudant a ten druhý zase touží stoupat nahoru po mocenském žebříku. Vzájemně se dovědí o svých tajnostech a uzavřou spojenectví, aby si navzájem pomáhali a rozšířili svůj vliv. Většina Italů by pak řekla, že jsou členy gay lobby, ačkoli ani jeden z nich nemusí být homosexuál.
Takže když Italové vezmou za svou populární konspirační teorii, že papež Benedikt XVI. byl svržen homosexuální lobby, nemyslí tím nějakou skupinu, která zaútočila na Benedikta na základě jeho názoru na práva homosexuálů, nebo to, že do toho bylo zapojeno pouze homosexuální duchovenstvo, ale spíše to znamená různé stinné postavy s kostlivci ve skříni, jež se bály Benediktovy touhy po očistě a udělaly všechno pro to, aby ho brzdily a sabotovaly. Někteří z nich mohou být homosexuálové, ale rozhodně ne všichni.
Mnozí Italové jsou stále přesvědčeni, že Paolo Gabriele, bývalý papežský komorník odsouzený a později omilostněný v případě krádeže dokumentů papeže Benedikta a jejich předávání novinářům, byl obětní beránek pracující pro homosexuální lobby. Stejně tak, když lidé včetně papeže samotného říkají, že se František pokouší vymýtit homosexuální lobby, tak to neznamená, že je to začátek honu na čarodějnice, tedy na homosexuální duchovní, nebo že jde o nějaký plán na změnu církevního učení. Ve vatikánském jazyce je homosexuální lobby zástupný pojem pro všechny druhy korupce a vzájemného poplácávání po zádech a snahu nedělat věci za denního světla, ale spíše než pod rouškou tmy.
Takže, shrnuje to John Allan, vatikánská homosexuální lobby není lobby a není to sexuální záležitost. To je dost neprůhledné pro lidi, kteří toto místo neznají, a někdy i pro ty, kdo ho znají.
