Jižní Korea popsala strhující příběh, jak chtěla spáchat atentát na vůdce KLDR. Skončilo to fiaskem
Jedenadvacátého ledna 1968 se 31 Severokorejců ze speciální jednotky č. 124 pokusilo zabít jihokorejského diktátora Pak Čong-huia. Převlečeni za jihokorejské vojáky se dostali do blízkosti sídla prezidenta, ale tam byli odhaleni a většina z nich pak byla zabita. Jih v odvetě vymyslel odvážný plán, jak spáchat atentát na severokorejského vůdce Kim Ir-sena. Teď byly k tomu zveřejněny další podrobnosti a jsou hodně zvláštní.
Pokus o atentát na Pak Čong-huie odhalila v roce 1968 policejní hlídka a v následné přestřelce s přivolanými vojáky bylo zabito 29 severokorejských diverzantů. Někteří z nich prý na místě spáchali sebevraždu. Jeden atentátník utekl a stal se později v KLDR generálem. Poslední muž jménem Kim Šin-jo byl zajat a po propuštění z vězení se stal duchovním jedné jihokorejské křesťanské církve.
Odveta Jižní Koreje měla přijít brzy. Již tři měsíce po pokusu o atentát nechal prezident Pak Čong-hui sestavit speciální jednotku č. 684, která měla být propašována do KLDR a tam měla v Pchjongjangu zabít severokorejského vůdce Kim Ir-sena.
Příběh jihokorejského komanda ale skončil úplně jinak, než si kdo představoval. Informovaly o tom teď noviny The Korea Herald. Jsou v tom až prvky nepovedeného hollywoodského dramatu.
Podobně jako Severní Korea, tak i její jižní soused „najal“ na atentát 31 lidí. Byli to většinou kriminálníci, které agenti naverbovali ve věznicích. Výměnou za svobodu měli získat peníze a nehynoucí slávu. Muži byli odesláni na výcvik na ostrov Silmido ve Žlutém moři, kde byli drženi tři roky a čtyři měsíce. Jenže situace se vyvíjela úplně jinak, než bylo naplánováno.
Výcvik na Silmidu byl nesmírně tvrdý a několik potenciálních atentátníků při něm zahynulo. Jihokorejské soudy o mnoho let později rozhodly, že u toho byla „porušována jejich základní lidská práva“.
Ovšem po více než třech letech výcviku bylo oznámeno, že plány na atentát se ruší, protože došlo k dočasnému zlepšení vztahů obou znepřátelených korejských států. Vyvstala vážná otázka: Co s atentátníky? Akce měla totiž zůstat navždy utajena.
Deset najatých mužů se pak na ostrově Silmido vzbouřilo, zabili svého řídícího důstojníka i dalších šest vojáků, kteří s nimi prováděli výcvik. Pak utekli z ostrova a následně na pevnině unesli autobus. „Předtím jsme pili hodně alkoholu, který se podařilo na ostrov propašovat,“ popisuje jeden z nich novinám The Korea Herald.
Únosci-atentátníci mířili k hlavnímu městu Soulu, ale byli zastaveni a obklíčeni na silnici vojáky a policisty. V boji použili i ruční granáty. Čtyři z uprchlíků přežili, byli odsouzeni vojenským tribunálem a v březnu 1972 popraveni. Oficiálně bylo veřejnosti sděleno, že se jednalo o severokorejské agenty, kteří se pokusili o atentát.
„Vzbouřili se, protože zjistili, že nikdy nedostanou šanci jet do Severní Koreje, ale také jim nikdy nebude dovoleno opustit ostrov, kde podstoupili výcvik. Byla to bezvýchodná situace,“ říká Jang Dong-su, který dělal strážce na Silmidu a byl vzbouřenci střelen do krku.
Do roku 1990 nebyla o jednotce č. 684 zveřejněna vůbec žádná informace. Objevovaly se jen dohady a spekulace. Tabu prolomil až film Silmido z roku 2003. Byla to sice fikce, ale autoři tvrdili, že částečně vychází z reálných událostí. Byl to vůbec první jihokorejský film v historii, na který přišlo více než 10 milionů diváků.
Soulská vláda pod nátlakem pak v roce 2006 vydala oficiální zprávu o speciální jednotce atentátníků, ale do větších podrobností se také nepustila. Zveřejnila ovšem jména svých 31 rekrutů. Na základě toho o tři roky později pozůstalí po členech komanda stát zažalovali a soud pak v roce 2010 přiřkl po každém najatém muži za jejich smrt či prožité utrpení náhradu škody v přepočtu 217 tisíc dolarů.
Když to člověk čte, zřejmě by to stálo za další zfilmování.
