
Jarmila Karpašová, ředitelka školy pro hendikepované děti: Leckdy od nás děti ani nechtějí domů…
V aktuálním Excellentu, který vyšel jako příloha Reflexu, vám představujeme osm žen, jejichž projekty stojí za povšimnutí. Dnes v seriálu pokračujeme Jarmilou Karpašovou, ředitelkou organizace Prointepo, královéhradecké střední, základní a mateřské školy pro děti a dospívající s hendikepem.
Centrum Prointepo doktorky Karpašové, vystudované psycholožky s letitou praxí a zahraničními zkušenostmi, už od roku 1994 usnadňuje život dětem a mladým lidem s tělesným a kombinovaným postižením. Vyškolený personál hendikepované klienty od dvou do šestadvaceti let vzdělává a cvičí s nimi v rozlehlé budově (1200 m²!) s labyrintem chodeb vedoucích do pestrých pavilonů, ošetřuje je a poskytuje jim asistenci – a jejich rodičům rady. Kde jinde najdete zařízení, které má všechny zmíněné služby, školské, zdravotní i sociální, pod jednou střechou?
Téměř nikde. Know-how Jarmily Karpašové bohužel není z Hradce Králové přenositelné do ostatních krajů, i když by tam bylo potřeba: „Zavádět další centra? To stojí spoustu energie, kterou potřebuju investovat do dalšího rozvoje Prointepa.“ Centrum momentálně navštěvuje 62 dětí a jeho služby využívají další čtyři stovky externích klientů, ročně se tu vyškolí šedesát asistentů pedagoga a praxi zde absolvuje třicítka univerzitních studentů.
Jarmila Karpašová před revolucí pracovala v Krajském metodickém středisku Ústavní sociální péče, měla pod sebou dvaadvacet ústavů a sledovala, jak tam klienty medikují, nepracují s nimi a nechávají jejich těla i mozky zahálet. Po revoluci se to rozhodla dělat jinak, ovšem začátky byly krušné: „Holanďani mě během mé stáže upozorňovali na to, že pokud není vytvořený celý systém, budu mít se startem centra moc těžkou práci,“ říká. „A do roku 2004, kdy vešel v platnost nový školský zákon, a roku 2007, kdy začal platit nový zákon o sociálních službách, to bylo skutečně velice náročné. Každý vás mohl zlikvidovat, nebylo se čeho chytit, jasně dáno nebylo ani financování… Navíc neexistovala žádná osvěta, rodiče dětí s postižením o nás v době bez internetu nevěděli. Občas Prointepo doporučil nějaký osvícený pediatr, spíš si to ale rodiče řekli mezi sebou. Dnes už žádnou reklamu nepotřebujeme, jsme naprosto plní.“