Ministerstva na sociálních sítích: Málo poutavých příspěvků, málo fanoušků, málo sdílení
V éře nových médií by se dalo čekat, že se vláda a její jednotlivá ministerstva budou snažit co nejvíce sebepropagovat na sociálních sítích. U politiků i celých stran je Facebook bezpochyby nepodcenitelný nástroj popularity, své o tom například ví z prezidentských voleb Karel Schwarzenberg. Se svými příznivci přes Facebook a Twitter často komunikuje i předseda hnutí ANO Andrej Babiš, přidat se snaží ODS a dlouhodobě vysoké počty fanoušků mají i mimoparlamentní Piráti a Svobodní.
Zdá se ale, že ministerstvům se potenciál digitálních médií efektivně využívat dlouhodobě příliš nedaří. Všechna z nich se pohybují v řádech jednotek tisíc facebookových fanoušků, některá jen ve stovkách.
Twitter nejede
Výjimkou je možná ne úplně překvapivě ministerstvo zemědělství, které na svém profilu pravidelně prezentuje zejména potravinářské produkty a programy, jež podporuje. Zajímavosti a statistiky doplňuje o vcelku atraktivní grafiku, celkově se pyšní suverénně nejvyšším počtem 15 500 fanoušků.
Na opačné straně žebříčku jsou pak resorty kultury a vnitra s pouhými dvěma, respektive čtyřmi stovkami fanoušků. Úřady ministrů Chovance a Hermana jsou ale oproti tomu daleko aktivnější na Twitteru, kde se oba pohybují kolem devíti tisíc sledujících uživatelů. Prostředí Twitteru je nicméně natolik specifické, že jim taková čísla stejně moc k dobru nepřidají, masy se na českém internetovém trhu skutečně oslovují přes Facebook.
Čísla dalších ministerstev jsou pak na Twitteru dost obdobná, dohromady spravuje svůj twitterový účet 5 z celkového počtu 14 ministerstev. Jedním z nich je i ministerstvo financí, které naopak překvapivě nemá facebookový účet. Na dotaz Reflexu, proč Babišovy finance nemají jako jediné profil na Facebooku, odpověděla Kateřina Vaidišová z tiskového oddělení MF jen odkázáním právě na twitterový profil.
Příspěvky, které zaujmou málokoho
Důvodem, proč ministerstva coby úřady na rozdíl od svých pánů – známých politických tváří - v prostředí sociálních médií neuspívají, je patrně především fakt, že jim na jejich prezentaci asi zas tolik nezáleží. Většina z nich na svých profilech jen jednoduše kopíruje a zveřejňuje vyjádření příslušných členů vlády, případně sdílí fotografie z akcí, jež se konaly přímo na ministerstvech nebo pod jejich záštitami.
Častý způsob naplňování facebookových zdí je vedle vystavování ministerských obličejů ještě šíření projektů, které ministerstva finančně podporují či je sama pořádají. Jedním příkladem za všechny budiž propagace festivalu EKOFILM na stránkách ministerstva životního prostředí.
Takové příspěvky ale v drtivé většině případů mívají velmi pomálu „palců nahoru“ a často vůbec žádná sdílení a komentáře. Konzumenti z řad běžných uživatelů Facebooku se o takovýto obsah podle chabých čísel de facto nezajímají a už vůbec jej nemají potřebu sdílet svým přátelům. Vyrobit virálně šiřitelný a atraktivní post přitom, zdá se, nemusí být zas taková věda. Už jen proto, jakou podporou se mohou pyšnit výše zmiňované politické strany.
Agentury se nenajímají
Podstatný rozdíl je vidět již v samotném pojetí tvorby obsahu pro sociální sítě. Zatímco strany i politici postují často graficky zajímavé a kreativní infografiky, kvalitní videa nebo dobře vybírané texty o svých úspěších, většina ministerstev se na nic takového nezmůže. Otázka zní: Kdo a za kolik jim takovou službu provádí?
Na tento dotaz, rozeslaný mailem tiskovým mluvčím všech ministerstev, odpověděli všichni oslovení v zásadě stejně. Ministerstva si na správu sociálních sítí nenajímají žádnou specializovanou agenturu, starají se jim o ně vlastní zaměstnanci z tiskových oddělení v rámci svých běžných pracovních povinností. Závratnou sledovanost a vzlet popularity od nich tedy čekat nemůžeme.
Dobrému jménu sídel vládního úřednictva by ale facebookové (popř. twitterové) kampaně mohly rozhodně pomoct, stačilo by najít atraktivní způsob prezentace výsledků jejich práce, byť třeba reálně k žádnému vychloubání být nemusí. Při dobrém marketingu se dá jako úspěch prezentovat téměř cokoli, jak už nejen v naší politice předvedl kdejaký papaláš.
