Nemocniční archivy praskají ve švech, řešení si vyžádá miliony korun
Dostát všem zákonným a provozním povinnostem znamená archivovat čím dál tím větší množství papírových dokumentů. Současné skladovací kapacity nemocnic dlouhodobě nestačí a nemocnice hledají nové prostory. To s sebou nese náklady v milionech korun. „Některé dokumenty zdravotní dokumentace, jako třeba pitevní protokol, musíme skladovat 150 let, někde máme ze zákona na výběr lhůtu buď 100 let od narození pacienta nebo 10 let po jeho úmrtí. O tom se však často nedozvíme, protože ten člověk nezemře u nás, ale v místě bydliště, a tak se skladuje jeho zdravotní dokumentace 100 let. Z nemocničních archivů jsou momentálně vyřazovány materiály z doby první světové války, ač archiv hradecké nemocnice vznikl zhruba o dvacet let později“ říká lékařský náměstek Fakultní nemocnice Hradec Králové a senátor Prof. MUDr. Jaroslav Malý, CSc.
Dokumenty Fakultní nemocnice v Hradci Králové se archivují na třech místech. Některé, jako třeba smlouvy nebo zakládající listiny obecně, se stanou v době, kdy nejsou v místě aktuálně potřeba, součástí Státního oblastního archivu na zámku v Zámrsku. Většina zdravotní dokumentace však končí ve spisovnách klinik ve sklepech nemocnice nebo v centrální spisovně zabírající již několik nemocničních budov. Měrnou jednotkou velikosti skladovacího prostoru je běžný metr (bm), což odpovídá jednomu metru šanonů velikosti A4. V hradecké nemocnici se takových materiálů skladuje zhruba na 12 kilometrů a ročně je potřeba průměrně dalších 600 bm. „Naše nemocnice byla založena v roce 1928. Ale pro ilustraci: Když byste nyní vyřadili rok 1916, můžete si být jistí, že by se Vám do stejného místa rok 2016 nevešel. Lékaři tehdy i na operaci potřebovali pouhé dva listy,“ říká lékařský náměstek FN HK a senátor Prof. MUDr. Jaroslav Malý, CSc. Ambulantní dokumentaci je ze zákona nutné skladovat pouze 5 let od posledního vyšetření, za to jí provozně vzniká obrovské množství. Ročně se ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové vyhodí 9.730 kg takových záznamů.
Za bující administrativu však mohou stávající zákony jen z menší části. Mnohem více se na ní podílejí vyhlášky. U obyčejného biochemického vyšetření, např. moči, vznikne několik podobných papírových dokumentů na více místech nemocničního systému a ty se uzavírají podpisem lékaře, který na vytištěném listu stvrzuje, že informace četl. „Je-li u nás pacient například 2–3 dny hospitalizován, vznikne většinou spis dosahující jednoho centimetru výšky,“ ilustruje situaci profesor Jaroslav Malý. Největší břemeno však představují pokyny pro vyúčtování zdravotní péče v metodikách zdravotních pojišťoven. Jen například předpis sanitky pro pacienta musí být zanesen dublovaně v několikeré dokumentaci, aby pojišťovna nemohla úhradu odmítnout. Vedení veškeré administrativy stojí poskytovatele zdravotní péče obrovské prostředky, musí je však zaplatit ze svých výnosů, jimiž jsou v drtivé většině platby od zdravotních pojišťoven. Proplácené položky za jednotlivé výkony při poskytování zdravotní péče však s žádnou cenovou komponentou pro tuto agendu nepočítají.
