Zdánlivě neúčinné látky, placebo, používané při testech léků možná tak neúčinné nejsou
Debata o homeopatikách, která proběhla v médiích, obrátila pozornost k pojmu placebo. Zdánlivý lék může měnit stav nemocného, ačkoliv k tomu s ohledem na jeho složení není důvod. Jenže tak jednoduché to není, jak si někteří vědci všimli.
Placebem kontrolované klinické studie jsou běžným základem lékařského výzkumu. Když lékaři a jiní výzkumníci chtějí vědět, jestli potenciální nový lék je skutečně účinný při léčbě onemocnění, tak provádějí kontrolované klinické studie srovnávající lék se zdánlivě inertním placebem, tedy látkou, jež by měla být neúčinná. Jinak se nedá zjistit, jestli se pacientům daří lépe, nebo hůře následkem „skutečného“ testovaného účinného léku.
Dle známého mínění „víra tvá tě uzdravila“ pacienti, kteří věří, že jejich nemoc je léčena, pociťují zlepšení (někdy navíc skutečné) spíše než ti, kteří si myslí, že s nimi doktoři nic nedělají. Jedná se o takzvaný placebo efekt a ten je jedním ze základních kamenů testování v moderní medicíně. Pravé placebo nemá žádnou moc léčit choroby, je to prostě nástroj pro srovnání.
Že někdy fungují i látky či metody, jež by neměly mít žádný dopad, jak to vidíme u různých alternativních léčitelů nebo náboženských uzdravovatelů, je prokázáno mnohokrát. Pak najednou i chromí chvíli chodí, alkoholici abstinují a životní úzkosti ustupují.
Autor Dave Munger se však ve svém článku na serveru seedmagazine.com (23. 11. 2016) ptá: „Ale co v případě, že placebo samo o sobě není ve skutečnosti neutrální? Co když například byli pacienti alergičtí na nějaké složky v placebu?“ Mají být vědci podezřívavější a předpokládat, že navrhovaná léčba je účinnější, než ve skutečnosti je, protože používané placebo ve skutečnosti některým pacientům škodí?
Autor říká, že klasickou námitkou je, že je jednoduchá možnost, jak to zjistit, prostě je třeba, aby se badatel podíval na obsah placeba a posoudil jeho potenciální vedlejší účinky. Jenže nedávno britská autorka Helen Jaquesová zkoumala jednu zprávu naznačující, že vyšetřování složení placeba nebude jednoduchá záležitost.
„Tým vedený Beatrice Golumbovou hodnotil 176 klinických studií publikovaných ve čtyřech ceněných lékařských časopisech v letech 2008 a 2009 a zjistil, že překvapivě málo zpráv sděluje obsah placeba používaného ve výzkumu. Pouze u 23 procent z pokusů se udávaly úplné zprávy o obsahu placeba, které vědci používají, a dokonce při započítání dílčích zpráv se počet zvýšil jen na 32 procent.“ Studie zahrnující pilulky má složení uvedeno jen u 9,3 procenta, jak píše časopis Annals of Internal Medicine.
Přesto to neznamená, že je třeba vyhodit výsledky tisíců studií, jak někteří autoři poněkud propadli panice. Záznamy totiž ve skutečnosti existují, jsou v laboratorní dokumentaci a je možné si je v případě nějakých problémů vyžádat. Také není známo, že by došlo k nějakým vážným zdravotním problémům kvůli placebu. K potížím by mohlo dojít třeba u pacientů s rakovinou kvůli laktóze, vůči níž měli vyšší intoleranci, ale ani tady nedošlo k ničemu vážnému.
Věc tedy není tak hrozná, jak by se mohlo některým komentátorům zdát. Je pravda, že je potřeba být ostražitý vůči tomu, jak některé farmaceutické firmy přehánějí výsledky testů a zdůrazňují účinnost svých léků. Na to je potřeba dát pozor, ale není to ještě žádné spiknutí. Také je to něco jiného než celý průmysl, který se zabývá homeopatiky, jež nemají jiný účinek než psychosomatický. Je otázka, zda by si tyto účinky nemohli lidé navodit i jinými neškodnými metodami sami a zadarmo.
