Britové učí Čechy chránit kulturní dědictví
Britská premiérka Theresa Mayová nedávno ocenila celoživotní práci historičky architektury Barbary Peacockové, jež v roce 2007 založila dobročinný spolek Přátelé českého dědictví (The Friends of Czech Heritage). Spolek se podílí na desítkách restaurátorských prací po celé republice. Mezi největší projekty patřila v posledních letech restaurace zámku v Uherčicích v Jihomoravském kraji.
Prestižní ocenění Points of Light (Paprsky světla) je udělováno ministerským předsedou každý všední den dobrovolníkům, kteří významně ovlivňují život svých komunit a svého okolí. Mezi držiteli ocenění se kromě Peacockové v posledních dnech objevila Britka přinášející živou hudbu na jednotky intenzívní péče, Portugalec, jenž založil prázdninové centrum pro postižené, nebo Bhútánka pomáhající zlepšit životní úroveň dětí na venkově.
Barbara Peacocková se v reakci na udělení ocenění rozhovořila o bohatství českého kulturního dědictví a odhodlanosti Čechů své poklady zachránit před zubem času. V Británii by podle ní budovy, které se v Česku pečlivě restaurují, nechali zbourat. Počiny Peacockové a jejího spolku jsou nepochybně více než chvályhodné, právě toto tvrzení však vzbuzuje nejeden otazník.
Velká Británie je proslulá příkladnou péčí o své památky. Mezi nejznámější a nejuznávanější spolky patří English National Heritage, jež spravuje na 400 historických památek a stojí například za dlouholetou iniciativou označování domů spojených se životem slavných osobností, tzv. modrými plaketami (Blue Plaques).
Pokud se chystáte do Londýna, můžete si dokonce stáhnout mobilní aplikaci, jež vás zavede dál než na Baker Street nebo na Abbey Road. English National Heritage jako jeden z mnoha podobných spolků nabízí celoroční zapojení do restaurátorských, archeologických a jiných dobrovolnických aktivit. Fakt, že se o obnovu zdevastovaných českých památek zajímá spolek založený Brity, tak není překvapivý.
Češi se mají co učit. To dokazuje například i dva roky stará publikace Urbex – Opuštěná místa autorů Barbory Faiglové a Jitky Havlíkové. Fotografie opuštěných chátrajících objektů – továrnických vil z dob rakousko-uherské monarchie, vojenských špitálů narychlo opuštěných v roce 1989 i známějších míst, jako jsou například Barrandovské terasy – dokazují, jak dlouhá cesta ještě naši společnost čeká, než si plně uvědomí historickou a estetickou hodnotu architektury, která nás obklopuje. A nemusí to být jen barokní zámky.
