Ředitel muzea náhodou objevil nepublikovanou esej Winstona Churchilla. Britský premiér uvažoval o životě v jiných galaxiích
Ředitel Muzea Winstona Churchilla v missourijském Foultonu objevil krátce po svém zvolení do funkce dosud nepublikovanou esej nejvýznamnějšího britského premiéra, Winstona Churchilla. Britský státník v roce 1939 napsal esej s názvem „Jsme ve vesmíru sami?“ a zabýval se mimo jiné otázkou existence jiných živých bytostí ve vesmíru.
Ředitel muzea Timothy Riley předal ihned po svém objevu nalezenou esej svému spolupracovníkovi, astrofyzikovi izraelského původu Mario Liviovi. Ten Churchillovy závěry bedlivě zkoumal a analyzoval a výsledky své práce zveřejnil ve vědeckém časopise Nature journal, kde také publikoval část Churchillova textu.
"Are We Alone In The Universe?"
Podle doktora Livia je Churchillův pohled na existenci mimozemského života mimořádně překvapivý. Churchill podle slov astrofyzika naprosto předběhl dobu a jeho uvažování šlo daleko za rámec doby, v níž byl esej napsán. Podle předběžných výzkumů, které bude ještě nutné zpřesnit, byla esej napsaná v roce 1939, přičemž byla určena pro blíže nespecifikované periodikum. Text napsaný na psacím stroji však nevyšel, a Churchill jej pak v 50. letech zřejmě drobně upravoval. Livio tvrdí, že Churchillův text může zaujmout významné místo v počátcích astrobiologie, tedy odvětví, které zkoumá možnosti života na jiných planetách.
Churchill správě uvažoval, že ve vesmíru musí existovat i jiné planety, které obíhají kolem hvězdy, jež je přitahuje svou gravitační silou. To je však úvaha, zdůrazňuje Livio, kterou začali astrobiologové a astrofyzici prosazovat až zhruba 50 let po napsání této eseje v souvislosti s popsáním tzv. exoplanet, což jsou, zjednodušeně řečeno, planety mimo Sluneční soustavu, které obíhají kolem hvězdy. Právě tyto exoplanety mohou být základem pro existenci mimozemského života. Což je Churchillova první a zásadní úvaha, která předběhla půl století bádání.
Voda, potrava a sex
Churchill se také snažil vystihnout, jak se lidstvo vyvíjí, co je pro něj charakteristické. Uvažoval, že zásadní pro existenci života na jiných planetách bude především voda, což se jistě stane předmětem dalšího bádání. Podle něj se lidé již brzy budou snažit prozkoumat okolní planety jako Mars nebo Venuši, případně naši jedinou družici, Měsíc. Britský premiér se nemýlil ani v tomto bodě. Další charakteristikou lidí pro vývoj je podle něj schopnost obživy, již učíme i své potomstvo. Poslední z klíčové triády, která nám umožňuje přežít, je pak schopnost se rozmnožovat. Tyto tři klíčové složky by měly mít i potenciální mimozemské civilizace.
Zištná podpora vědy?
Winston Churchill byl známý svou podporou vědy a vědeckého výzkumu. Byl vůbec prvním ministerským předsedou, který zaměstnal poradce pro vědu, kterým byl během válečných let Frederick Lidnerman. Churchill se pravidelně setkával se špičkovými vědci a aktivně se zajímal o postupy a pokroky v různých odvětvích. Na to lze namítnout, že jeho zájem o vědu byl motivován především válečnou výrobou a nutností modernizovat technologie, které by napomohly Spojencům k vítězství ve 2. světové válce. Churchill však neustal ve své podpoře ani po válce a aktivně se scházel a zajímal o technické obory prakticky až do své smrti. Jeho zájem o technické obory podporuje i nově nalezená esej, která byla, zřejmě kvůli novým Churchillovým zjištěním, drobně přepsána v 50. letech. Podle šťastného nálezce vzácného dokumentu bude brzy esej vystavena v muzeu a bude si ji tak moci na vlastní oči prohlédnout široká veřejnost.
