První černá primabalerína Misty Copelandová a Barack Obama: Rasismus nezmizí díky jednomu prezidentovi nebo jedné primabaleríně
Klasický balet byl odjakživa doménou subtilních bělošek. Mezi nimi pak vždy vynikaly Rusky – ve 20. století Anna Pavlovová a Maja Plisecká. Dnes září na prknech britského Královského baletu Natalja Osipovová a v Mariinském divadle v Petrohradě Uljana Lopatkinová. Když byla primabalerínou Amerického baletního divadla jmenována v roce 2014 dvaatřicetiletá Afroameričanka Misty Copelandová, mluvilo se o revoluci v klasickém baletu. Její příběh se stal inspirací nejen pro tisíce začínajících tanečníků, ale také pro všechny děti žijící ve stínu předsudků vůči jejich barvě pleti, původu nebo sexuální orientaci. Minulý měsíc Copelandová natočila rozhovor s Barackem Obamou. Shodli se, že rasismus nezmizí díky jednomu prezidentovi nebo jedné primabaleríně.
Příběh Misty Copelandové je variancí na téma triumfu navzdory nepřízni osudu. Když byla ve třinácti letech objevena pro balet, žila s matkou a pěti sourozenci ve dvou pokojích v ošuntělém hotelu v Los Angeles. Dnes říká, že pro ni balet znamenal útěk. „Bylo to místo, kde jsem se cítila v bezpečí, což se obecně nedá říct o všech těch letech mého dětství a dospívání. Balet byla jistota, na kterou jsem se mohla spolehnout.“
Nebýt pomoci její první trenérky Cindy Bradleyové, jež jí v začátcích poskytla náhradní rodinné zázemí, Misty by jen těžko mohla vystoupat na vrchol. To, co se ostatní učí několik let (tančit na špičkách – en pointe), se naučila během tří měsíců. O rok později již profesionálně vystupovala. V osmnácti letech byla přijata do souboru Amerického baletního divadla, kde o 14 let později získala pozici sólistky. Na výsluní se však pravděpodobně udrží kratší dobu než většina jejích kolegyň. Primabalerínou se totiž stala v relativně pozdním věku.
Její příklad je v baletním světě důležitý hned z několika důvodů. Jedná se o umělecké odvětví, které je stále skandálně podreprezentované mnohými společenskými skupinami. Vysoké výdaje a množství času, jež je nutné věnovat tréninkům, z tance vylučují většinu chudých i Afroameričanů. Dalším z problémů je fixování stereotypního ideálu baletky – bílé a subtilní ženy. Černošky jsou oproti tomu tradičně vnímány jako ženy atletického typu.
Svými kariérními úspěchy Misty Copelandová přispívá k pomalému narušování zavedených pořádků v baletu. Přesto se v nedávném rozhovoru s bývalým americkým prezidentem Barackem Obamou shodli, že vytrhat kořeny předsudků nelze prostřednictvím exemplárních výjimek. Proti rasismu je nutné bojovat zespodu. Podle Obamy je tlak na mladé Afroameričanky, vybočující svou fyziognomií z médii propagovaného ideálu ženské krásy, historicky silnější než na Afroameričany. O diskriminaci je třeba mladé lidi vzdělávat. Úkolem státu by pak měla být snaha o narovnání podmínek nutných pro následování snu toho kterého dítěte, ať pochází z jakkoliv vyloučeného prostředí nebo má jakoukoliv barvu pleti.
