Slovenské pondělky Borise Filana: Tahal dědeček řepu
Na pohádce Jak dědeček s babičkou tahali řepu se přiživilo mnoho autorů. Ernest Hemingway za volné zpracování tohoto tématu pod názvem Stařec a moře získal Nobelovu cenu za literaturu.
Stařec a moře, stařec a řepa, stále je to o tomtéž. Všichni sníme o tom, jak ulovíme svou big fish, jak vypěstujeme svoji největší řepu na světě. Ale kolem krouží žraloci, manželky, děti, vnoučata a tu ulovenou velkou rybu, alias řepu, nám po kouscích seberou. A my oldmeni jen koukáme. Co jiného nám zbývá? Řepa je samozřejmě metafora. Je to o úspěchu, o splněných snech, realizovaných plánech. O zisku, o úspěchu, o triumfech. Pro každého se za řepou skrývá něco jiného — místo primáře na chirurgii, vlastní reklamní agentura, knižní bestseller, Mercedes Maybach, mezinárodní hit, dům na Hanspaulce.
Každý chlap je ve své podstatě rybář, který sní o své big fish. A když se mu náhodou podaří ji ulovit, je ve člunu sám a ta ryba je nad jeho síly. O svoji velkou rybu, o svoji obrovskou řepu si to musí rozdat každý sám. Jediná šance je vyřezat filé a ostatní hodit žralokům, ale to dokáže jen málokdo. Ve skutečnosti podstatu problému odhalil moudrý papá Hemingway. Za veselou rouškou je tragédie zestárlého muže. Ta řepa totiž ve skutečnosti nebyla taková obrovská. Ještě před rokem by ji dědeček vytáhl a ani by si nevzpomněl. Je to téma mužského selhání. Moment v životě muže, kdy vymění moc za úctu. Když ti kolem od něho místo nápadů očekávají zkušenosti, místo plánů chtějí slyšet vzpomínky. Pravda je taková, že i tato pohádka lže. Ve skutečnosti žádní hlupáčkové nedostanou princeznu, žádný statečný junák nedostane od víl zázračné dary. Žádnému dědečkovi nepřijdou na pomoc manželka, vnuci, pes, kočka a myš. Víte proč? Protože dědečky v běžném životě k žádné řepě nepustí.
