Fotografie

Fotografie Zdroj: internal

Norsko je extrémně bohaté, rozdává obrovské dávky, ale lidi mají přesto stále méně dětí

Daniel Baret

Norský sociální systém, včetně příspěvků v mateřství, je tak štědrý, že by se tomu našinci z toho někdy zatočila hlava. Přesto Norové mají stále méně dětí, rozdávání peněz k žádnému populačnímu růstu nevede. Naopak, od roku 2009 porodnost klesá. Lidé dávají přednost pohodlnému životu před výchovou dětí.

Podobný trend jako v Norsku lze vysledovat v mnoha evropských státech, jenže tato skandinávská země má poměrně málo obyvatel a na některých místech proto nastává problém s pracovní sílou. Rodinná politika státu na problémech s porodností nic nezměnila. Informoval o tom Norský statistický úřad.

V současnosti připadá na jednu ženu v Norsku pouze 1,71 dítěte, ale pro udržení alespoň konstantního počtu obyvatel je potřeba dosáhnout čísla 2,1. Přesto počet obyvatel Norska pomalu stoupá.

K 1. lednu letošního roku mělo Norsko 5 258 317 obyvatel, z toho je ale 660 tisíc imigrantů. Zajímavé je, že každý šestý imigrant je z Polska. Našich severních sousedů žije v této části Skandinávie 110 tisíc, na druhém místě jsou Litevci se 42 tisíci lidmi, následují Somálci, Švédové a Pákistánci.

Žádost o příspěvek na bydlení 2021 v ČR >>>

Někteří Norové poukazují na zvláštní fakt, že lidé nechtějí děti, přestože stát je sociálně velmi štědrý. Například žena (ale v Norsku i otec) na mateřské může za rok dostat příspěvky v přepočtu až v hodnotě stovek tisíc českých korun. Také dávky v nezaměstnanosti či příspěvky na bydlení jsou mimořádně vysoké. Vysoké jsou i důchody vypláceny ze zvláštního fondu, který „sytí“ těžba ropy a zemního plynu.

Přesto norské ženy čekají většinou až do 30 let věku, až pak se rozhodují pro dítě. Dávají přednost budování kariéry. Jenže jak upozorňují experti, po třicítce už neexistují kvůli věku tak silné důvody mít větší rodiny. S ekonomickým rozvojem a růstem bohatství se tak paradoxně porodnost pořád snižuje.

Navíc Norové v systému výchovy někdy až moc spoléhají na stát, na všudypřítomné školky, kroužky a nejrůznější organizace, místo toho, aby více pečovali o děti sami.