Noc vzdělávání: Jaká budoucnost čeká české školství?
Ani ne tři hodiny poté, co ministryně Kateřina Valachová podala demisi, konala se 9. května na pražské pedagogické fakultě vášnivá, informačně i personálně nabitá Noc vzdělávání, kterou sestavila studentská iniciativa Otevřeno.
Noc vzdělávání byla převratná, protože se zaměřila na přípravu a vzdělávání mladých učitelů. Snažila se zmapovat to nejzásadnější, co se v českém školství děje, včetně alternativních proudů a aspirací, jež — díky frustraci z klasických státních škol – výrazně sílí.
Jaké jsou důvody té frustrace, třeba na základních školách? Noc vzdělávání je pojmenovala všechny a ze všech různých stran: Jsou sužované velkým počtem žáků ve třídě i metlou inkluze. Zároveň ale zůstávají selektivní, děti s lepšími výsledky se snaží uprchnout, tlačí se na osmiletá či šestiletá gymnázia.
Rodiče se neshodnou, co vlastně chtějí, děti jsou nesoustředěné, učitelé pořád placení tak špatně, že ti kvalitnější přeskakují do soukromých škol. Jejich příprava na učitelské povolání je přitom diskutabilní a neodpovídá požadavkům praxe. Základní školy jsou stále hodně založené na staromódním memorování, které je často k ničemu a děti zvyklé na neustálé změny z vnějšího světa nebaví víc než kdy dřív. A tak dále. A tak dále. A tak dále.
Iniciativa Otevřeno vznikla před 16 měsíci jako snaha o otevření diskuse o inovacích na pedagogických fakultách. Na sérii diskusních panelů, jež probíhaly 9. května paralelně v Praze, v Plzni a v Olomouci, pozvala hlavní aktéry českého vzdělávacího systému. Sešli se tu poctivě: profesoři i ředitelé základních, středních i vysokých škol, zástupci progresívní neziskové organizace EDUin, majitelé soukromých škol i funkcionáři pražských fakult.
Páteří noci byl devadesátiminutový duel Václava Klause mladšího, který se staví proti inkluzi žáků s mentálním postižením, a Silvie Pýchové (EDUin), jež naopak inkluzi, byť zatím nepříliš přesvědčivě, podporuje na základě statistik a poznatků z praxe.
Dalším hlavním panelem s nekonkrétním výsledkem byla Škola ve 21. století, kde debatovali ředitel Gymnázia Jana Keplera Jiří Růžička, zastánce vzdělávání pro budoucnost a ředitel společnosti Scio Ondřej Šteffl, prorektor pro vědeckou činnost na UK Jan Konvalinka a Dominik Dvořák z pedagogické fakulty UK.
V rámci doprovodného programu pak vystoupila mimo jiné i Zdeňka Staňková, zakladatelka u nás stále ještě kontroverzně pojímaného hnutí Svoboda učení. Ta si myslí, že vzdělávání by mělo být úplně nezávislé na státě, což by dětem dalo možnost učit se svobodně, jak samy chtějí. To je sice minoritní a radikální názor, ale po poněkud depresívní debatě o pedagogických fakultách a o tom, zda brzdí vzdělávání pedagogů (tam se utkali docent Antonín Jančařík z PedF UK a Bob Kartous z EDUinu), se svobodné školy zas až jako taková sci-fi nezdají.
Kateřinu Valachovou, přezdívanou ministryně chaosu a snažící se regulovat vznik nových soukromých škol, nechala Noc vzdělávání bez komentáře, průměrná doba českého ministra školství je za poslední čtvrtstoletí beztak pouhých 18 měsíců. Jsou tady důležitější otázky a o nich se mluvilo nejen na přednášce Tomáše Feřteka (EDUin) „Co změnilo svět vzdělávání?“: Pro jaký svět vlastně připravujeme současné děti? Co by měly umět a co už si jen snadno najdou na internetu či jinde? Jak moc ovlivňují vzdělání moderní technologie? Jak poznat, které „hračky“ jsou pro školu přínosné a které škodí? A jaká budou povolání, jež budou za dvacet let děti dělat, a co k nim budou potřebovat?
Velké téma o tom, proč nás české státní školství stále víc a víc „rovná do latě“, si brzy přečtete v tištěném Reflexu.
