Venezuelské peklo: Na vině je Kuba, drogové kartely a Chávezova oligarchie
Intenzívní protesty proti vládě Nicoláse Madury, který není dlouhodobě schopen poskytnout Venezuelcům základní potraviny a léky, natožpak fungující stát, trvají již několik týdnů. Tvrdé střety s policií si vyžádaly již několik desítek mrtvých, Donald Trump označil humanitární situaci v zemi za „hanbu lidství“, šaman a bývalý guvernér státu Amazonie na vládu uvrhl kletbu. Maduro však sílícímu tlaku odolává, ačkoliv podle průzkumů ztratil podporu 80 % obyvatel. Pomáhají mu v tom Kuba, narkomafie a Chávezem vytvořené oligarchické struktury.
Protestující Venezuelci žádají na Madurovi svobodné volby, propuštění uvězněných aktivistů a přijetí zahraniční humanitární pomoci. Do ulic hlavního města Caracasu se vydávají téměř denně. Lidé v uplynulých týdnech na ozbrojené složky házeli vše od exkrementů po Molotovovy koktejly. V sobotu zachvátily sílící protesty i všechna další větší města Venezuely. Podle agentury Reuters třímalo ve městě San Cristóbal několik lidí i mačety. V mnohých částech země dochází také k rabování.
Během protestů bylo zatím zadrženo na dva a půl tisíce lidí, z nichž třetina stále nebyla propuštěna. Vláda je obviňuje z vandalismu a podněcování revoluce. Prezident Maduro na domácí i mezinárodní tlak odmítá reagovat. Prezidentu Trumpovi vzkázal, aby se nemíchal do venezuelských záležitostí, k veřejnosti promlouvá prostřednictvím videí, kde při nočních jízdách autem po Caracasu demonstruje absenci nepokojů a říká, že „úspěšně poráží ty, co stavějí barikády a přinášejí do země násilí“.
Dobrá zpráva je, že Venezuelci nevycházejí do ulic zcela nesjednoceni. Hlavní opoziční lídr Henrique Capriles pochoduje v jejich čele. Capriles byl Madurem nedávno odvolán z funkce guvernéra státu Miranda, kterou opoziční politik zastával od roku 2008. V roce 2013 kandidoval po smrti Huga Cháveze na prezidenta, výhra mu ve prospěch Madura unikla o dvě procenta hlasů. Volby byly obecně hodnoceny jako nedemokratické.
V minulém týdnu byl Caprilesovi zabaven pas před cestou do New Yorku, kde měl v OSN referovat o porušování lidských práv v zemi. Prohlašuje, že ačkoliv při protestech ztratilo život už na 50 lidí a situace je zdánlivě nehybná, odhodlání protestujících vydržet den za dnem sílí. O závažnosti situace vypovídá i čin bývalého guvernéra státu Amazonie Liboria Guarulla. Ten během tradičního šamanského rituálu proklel Madurovu vládu.
Základní pilíře současného venezuelského režimu tvoří politická i ekonomická provázanost země s Kubou, podpora narkomafie a silné mocenské struktury instalované do čela země před lety Hugem Chávezem.
Kuba je jedním z hlavních prostředníků v oblasti dovozu potravin do země. Venezuela je naopak finančně závislá na kubánském odběru ropy. Cílem Kuby je tak samozřejmě udržení Madurova autoritářského režimu u moci. V zemi za tímto účelem po desítky let operují tisíce Kubánců, kteří mají pod faktickou kontrolou státní aparát.
Proti demokratizaci země jsou také drogové kartely, jež v zemi operují. Venezuela představuje jednu z hlavních tranzitních zemí na cestě drog od producentů ke spotřebitelům v Americe a v Evropě. Do obchodu s drogami je zapojena také velká část venezuelské oligarchie, která je formována několika rodinnými klany. Ty se dostaly na výsluní za Chávezových dob a dnes spolu s Kubánci prakticky disponují kontrolou nad kolabujícím státem.
Poslední skupinou, jež ztěžuje úsilí protestujících, je prorežimními generály ovládaná armáda. Venezuela má dnes více generálů než Spojené státy nebo Severoatlantická aliance. O pečlivou likvidaci všech potenciálních zárodků odporu v armádě se zasloužil již před lety Chávez. Zdá se tak, že ve Venezuele nepřichází v úvahu ani vojenský převrat, jenž má jinak v jihoamerickém regionu, jak je známo, dlouhou tradici.
