Dominanta Florencie Santa Maria dei Fiore.

Dominanta Florencie Santa Maria dei Fiore. Zdroj: Wikimedia

Svačina na schodech katedrály? Florencie začala kropit turisty vodou

Johana Kudrnová

Starosta hlavního města Toskánska Dario Nardella vyrazil do útoku proti turistům využívajícím okolí katedrály Santa Maria dei Fiore jako ideální místo pro svačinu. Úklidová četa proto schodiště vedoucí ke katedrále stejně jako okolní uličky postříká v čase oběda vodou, aby si v prostranství návštěvníci nemohli sednout. Pokud na schodech už sedíte, dostanete prý hadicí přímo. Jezením jsou náboženské a kulturní památky podle Nardella znevažovány. Nabízí se otázka, jestli to Italové se svou posedlostí vztaženou k jídlu už nepřehánějí.

Nardella zdůvodnil radikální krok vysvětlením, že většina turistů konzumuje svůj oběd, aniž by se chovala kultivovaně a případný nepořádek po sobě uklidila. „Nejsou v restauracích, ale u nábožensky a kulturně významných památek, které mají být respektovány a milovány.“ Mnozí však se starostou nesouhlasí a obdobné omezování turistů bez ohledu na to, jak se jako jednotlivci u památek chovají, považují za pobuřující.

Obdobný despekt je pochopitelný, pokud turisti památky ničí nebo se například chovají v pozdních hodinách v centrech měst hlučně, vykazovat však z veřejného prostranství lidi jen proto, že se nechtějí nebo nemohou stravovat ve většinou předražených restauracích v centru, je pobuřující.

Vzdáleně to tak trochu připomíná historky George Orwella, který ve 20. letech porovnával v knize Na dně v Paříži a Londýně život tuláků a nemajetných ve dvou evropských metropolích. Zatímco v Paříži mohli i největší chudáci prožít den volně na ulici a využívat veřejný prostor stejně jako milionáři, v Londýně byli v noci drženi v zavšivených chudobincích, odkud je ve dne vyhnali, aby si až do večera nesměli na ulici ani sednout na zem.

Zavádění paušalizovaných zákazů a omezení by vždy mělo mít závažné příčiny. Mnozí turisté se samozřejmě u historických památek chovají nevhodně, tak jako se ostatně chovají kdekoliv jinde. Pokud se však starostova nechuť vztahuje pouze k obecné konzumaci jídla mimo restaurace, zdá se to být důvod nedostatečný. Snad by se nabízela i jiná řešení problému – více laviček nebo peněžní postihování těch turistů, kteří kolem sebe opravdu vytvářejí nepořádek. Současný přístup je vzhledem k faktu, že jsou turisté přijíždějící shlédnout renesanční perlu Itálie zodpovědní za velkou část příjmu města, spíše nepochopitelný.