Historický průlom: Čína má první vojenskou základnu v cizině, je v africkém Džibutsku
Džibutsko, jedna z nejmenších zemí Afriky, je určitou světovou anomálií. Tento východoafrický stát je totiž „domovem“ hned čtyř vojenských základen cizích států – USA, Japonska, Francie a nejnověji i Číny. V případě nejlidnatější země světa se přitom jedná o věc skutečně historickou – je to první zahraniční základna čínské armády v posledních desetiletích.
Podle ve středu zveřejněné zprávy státní agentury Sin-chua vyrazili čínští vojáci z přístavu Čan-ťiang, aby fyzicky zřídili základnu v Africe. Část jednotek je už ale na místě. Podle pekingského ministerstva zahraničních věcí má základna sloužit vojákům, kteří doprovázejí lodě v Adenském zálivu a u pobřeží Somálska, kde docházelo k častému unášení lodí.
Podle vojenských analytiků je to ale pouze jeden z důvodů přítomnosti čínské armády na tomto místě. Právě z Džibutska je velmi blízko nejenom k důležitým mezinárodním vodám se silnou lodní dopravou, které chce Čína také dominovat, ale i k rozbouřenému Blízkému a Střednímu východu a důležitým místům v samotné Africe.
Džibutsko leží ve východní části Afriky ve strategické poloze při průlivu Bab-al-Mandab, který spojuje Rudé moře (dále směr Suezský průplav a Středozemní moře) s Adenským zálivem Indického oceánu.
Právě kvůli velmi významné poloze zde mají svoji základnu už od roku 2001 Spojené státy. V Camp Lemonnier je až 4000 amerických vojáků. Z této základny jsou také podnikány s pomocí bezpilotních letadel útoky v Jemenu, Somálsku a dalších místech, kde zuří válečné konflikty, nebo operují islámští radikálové. Základnu Lemonnier využívají také Japonci, kteří zde ale rovněž rozšiřují své pozice.
V Džibutsku působí i 1700 francouzských vojáků. Francouzští důstojníci současně velí oddílům místní armády. Teď se k nim přidávají Číňané.
Co ale vede zemičku stísněnou mezi Eritrejí, Etiopií a Somálskem k tomu, aby poskytla útočiště hned několika armádám velmocí? Navíc tak rozdílným státům, jako je Čína a USA? Skutečně je to potřeba chránit zdejší vody kvůli rušné lodní dopravě, ale také otázka vlastní bezpečnosti a peníze.
Přístav v hlavním městě Džíbútí je pro zemi životně důležitý a pokud budou na místě cizí vojenské jednotky, nikdo na něj utočit nebude. Přítomnost cizích vojáků také roztáčí kola místní ekonomiky, která roste již přes dvacet let. Základny potřebují nejrůznější služby a to podporuje i průmyslovou výrobu. Navíc za pronájem základen platí velmoci desítky milionů dolarů ročně.
