Vymknutý kapitalismus: Běžný anglický absolvent má 1,5 miliónu dluhů, které nikdy nesplatí
Konkurenceschopná ekonomika dnes potřebuje kvalitní vědeckou základnu a ta zase exkluzivně vzdělané výzkumné pracovníky. Těm musí být domácími vědeckým institucemi nabídnuta dostatečně atraktivní perspektiva, aby se v našem případě do Česka chtěli ze studijních pobytů a stáží, které jim výrazně zvyšují kvalifikaci, vrátit. S financováním vysokého školství dnes různými způsoby bojují téměř všechny státy. V Británii zavedli v roce 1997 poplatky za vyšší vzdělávání ve výši okolo 55 tisíc korun za rok, dnes je to 270 tisíc plus 6 % úrok. Proč touto cestou ne?
Téma rostoucích poplatků za pregraduální i postgraduální studium na anglických univerzitách patřilo k ústředním tématům letošních parlamentních voleb. Labouristi navrhovali poplatky zcela zrušit, což mimo jiné vyústilo v rekordní volební účast skupiny mezi osmnácti a čtyřiadvaceti lety. Oproti roku 2015 se zvedla o 16 % a k urnám tak přišla více než polovina nejmladších voličů.
Labouristický plán však nebyl pouhou populistickou pobídkou. Odborníci se shodují, že současné nastavení financování anglického vysokého školství (skotské je stále bezplatné) je neudržitelné. Profesor London School of Economics Nick Barr popisuje, že hlavním důvodem převodu veřejného financování vysokého školství na půjčky byl „jednoduchý účetnický trik, jak snížit položku veřejných výdajů“.
Ve výsledku je dnes průměrný absolvent anglické univerzity zadlužen ve výši 1,5-1,7 miliónu korun, přičemž se odhaduje, že polovina lidí částku nikdy nesplatí, jelikož dosáhne na minimální výdělek ve výši 21 tisíc liber (asi 630 tisíc korun) za rok příliš pozdě. Až od této hranice totiž absolvent začíná horentní sumu, která se navíc během studia navyšuje o úrokovou míru okolo 6 %, státu splácet.
Konzervativci, kteří stojí za prudkým navyšováním poplatků v minulých letech, argumentují tím, že nesplacené půjčky rovná se státní podpora nižších sociálních vrstev. Praxe však ukazuje, že mladí lidé ze znevýhodněného prostředí vysoký dluh nepovažují za dobrý start do života a na univerzitu raději nejdou. Systém přímých stipendií pro znevýhodněné se v minulosti ukázal jako strategie daleko efektivnější.
Zdá se, že nejrozumnější cestou, jak krizi vysokého školství v Anglii řešit, by byla diverzifikace nákladů na vzdělání mezi studenty a stát. Minimálním vstřícným krokem vlády by pak bylo zrušení nebo podstatné snížení vysoké úrokové míry půjček. Při zachování statusu quo totiž bude podle odhadů nesplacený studentský dluh v roce 2040 představovat 11,5 % HDP.
Aniž by se člověk snažil narážet na Brexit, nezdá se, že by britská cesta v oblasti vyššího vzdělávání mohla pro Česko představovat inspiraci. Štědré financování je navíc pouze prvním krokem k prestižním univerzitám. Těch má Británie dostatek, v nivelizaci sociálních rozdílů absolventů vysokých škol bychom jí však zase mohli směle školit my.
