Nukleární pustina atolu Bikini znovu ožívá: Koráli velké jako auta a stovky hejn ryb
Sedmdesát let poté, co Spojené státy provedly na atolu Bikiny dvacet tři zkušebních jaderných výbuchů, zde fauna a flóra prospívá lépe než jinde. Tým vědců ze Stanfordské univerzity zde podnikl nová pozorování, jejichž výsledky jsou nečekané. Zdá se, že oceán si se zamořením radioaktivitou poradil daleko lépe než například souš v blízkosti ukrajinského Černobylu. Zatímco příroda si svou cestu probila relativně rychle, lidé v oblasti žít stále nemohou.
Jaderné testy byly na atolu prováděny mezi lety 1946 a 1958. Na povrchu atolu, uvnitř, pod vodou i ve vzduchu Američané dohromady spotřebovali na 42,2 megatun materiálu. Původní obyvatelé souostroví byli vystěhováni na nedaleký atol Rongerik a na Bikini se dlouhodobě kvůli extrémnímu zamoření už nikdy vrátit nemohli. S vyššími stupni radioaktivity měly později problémy i další části Marshallových ostrovů.
Vedoucí výzkumník Stanfordské univerzity, profesor oceánografie Steve Palumbi, je přesvědčen, že jaderné zkoušky v Tichém oceánu představují to nejhorší, co kdy lidstvo oceánu způsobilo. Podmořský ekosystém se však s katastrofou, zdá se, vyrovnal překvapivě rychle. Podle Palumbiho rozsáhlejší studie zabývající se vlivem radiace na oceán doposud chyběly.
Tým objevil v bezprostřední blízkosti kráterů po bombách rozmanitý ekosystém. Kromě korálů „velkých jako auta“ se pod hladinou moře prohání stovky hejn ryb, včetně tuňáků, chňapalů, žraloků a krabů palmových, kteří se na souši živí radioaktivními kokosy.
Steve Palumbi popsal koráli a mořské živočichy jako zcela normální. Mnohé koráli jsou podle něj desítky let staré, což znamená, že musely začít znovu růst už deset let po posledních atomových testech. Ekosystém z environmentální katastrofy paradoxně profituje. Populace ryb ani koráli zde nejsou nikým ohrožovány, daří se jim proto lépe než na místech ovlivněných lidskou činností.
O znovu obydlení atolu však nemůže být řeč. Vodní zdroje jsou nadále zamořeny, a ačkoliv se fauně v okolí daří, jako zdroj potravy by mořští živočichové použití být stále nemohli. Zpráva Spojených národů z roku 2012 hovoří o téměř nezvratitelné kontaminaci.
