Noční můra všech potápěčů: Tým zkušených geologů zůstal uvězněn v jeskyni, záchrana přišla po 48 hodinách
„Mallorca je mnohem hezčí pod povrchem než na něm,“ řekl britskému novináři z BBC Xisco Grácia, který strávil neuvěřitelných 48 hodin uvězněný v jeskyni, podchlazený a vyčerpaný. Potápění nepověsil na hřebík ani jeho kolega Guillem Mascaró. A to ani přesto, že oba o vlásek unikli nepříjemné smrti. Jak se může dvěma zkušeným potápěčům s pětadvacetiletou praxí stát, že při běžné rutině málem přijdou o život?
Bylo 15. dubna odpoledne a oba muži se chystali absolvovat denní rutinu. O víkendech muži většinou zkoumali podmořské jeskyně u břehů Mallorcy. Spojuje je zájem o geologii – jeden z nich je učitel geologie, druhý geolog-akademik a nadšený potápěč. Muži mají v plánu prozkoumat systém jeskyní Sa Piqueta známý svou spletitou strukturou a také neobyčejnou krásou. Oba muži jsou zkušení, s desítkami let praxe.
Ponor nejprve vypadal jako běžná rutina. Oba muži sbírali vzorky a mapovali podmořský systém jeskyní, aby tak zpřesnili informace o dané oblasti. Jejich podmořská výprava se pomalu chýlila ke konci a muži se vydali na zpáteční cestu – výzkum už měli hotový a vzduch, který s sebou na cestu měli, jim pomalu začal docházet.
Jenže na cestě zpět se něco zvrtlo. Cestou totiž omylem rozvířili vyústění jedné podmořské štěrbiny, a tak se stalo, že kolem nich začal poletovat písek a různé části jeskynního a mořského dna, které jim zcela znemožnily vidění. Jako by člověk řídil uprostřed husté mlhy ve tmě, popsal později jeden z potápěčů. Oba muži se ve tmě, s docházejícím světlem svítilen a vzduchem snažili najít cestu ven – jenže pak zjistili, že silikonové lano, které slouží v jeskyních jako orientační bod, který vás umí dovést zpět nad mořskou hladinu, se přetrhlo. Zřejmě jej zničil odlomený kus jeskyně, který na něj spadl a odřízl jej.
Naštěstí si jeden z potápěčů vzpomněl, že je poblíž vzduchová kapsa. Ta posloužila jako záchrana. Muži se k ní dostali, nadechli se vzduchu a dohodli se: pro pomoc musí jít jeden z nich, pro oba by na cestu ven vzduch určitě nevystačil. Dohodli se, že půjde štíhlejší a drobnější Guillem, protože spotřebuje méně vzduchu. Jestli se mu ale podaří najít cestu ven a přivolat pomoc, bylo stále velmi nejisté.
Ve vzduchové kapse tedy zůstal učitel geologie Xisco Grácia. Nezbývalo mu nic jiného než čekat. Když jeho kolega odplul do tmy hledat (doslova) světlo na konci tunelu, alespoň změřil místo, kde zůstal uvězněn. Nacházel se v jeskyni asi 80 metrů dlouhé a 20 metrů široké. Mezi hladinou sladké vody a stropem jeskyně bylo 12 metrů. O vzduch tedy neměl nouzi, rychle mu ale začala klesat tělesná teplota. Muž byl stále více unavený a začal trpět halucinacemi. „Několikrát jsem slyšel bublinky, jako by připlouval záchranný tým,“ uvedl.
Po neuvěřitelných 48 hodinách se opravdu dostavila pomoc. Záchranný tým muže skutečně našel – cestu jim ukázal Mascaró, kterému se nakonec povedlo dostat se ven a v komplexu temných jeskyní se zvládl zorientovat. Podchlazeného potápěče pak odvezli do nemocnice – teplotu měl necelých 32 stupňů. Obyčejná výprava tak málem skončila tragicky. Že se Mascarovi povedlo najít cestu ven, považují mnozí za zázrak.
