Zapomenuté oběti srebrenického masakru: Ženy, které jej přežily, žijí v chudobě na okraji společnosti
Nedaleko průmyslového města Tuzla, které se nachází v severovýchodní části Bosny a Hercegoviny, se nachází osada zvaná Jezevac. Když si tento název zadáte do vyhledávače, vyskočí na vás upraveně vypadající apartmány v sousedním Chorvatsku. Osada, kde žijí ženy, které přežily masakr ve Srebrenici (jenž měl nedávno výročí), je všemi zcela zapomenutá. Přesto zde žijí ženy, děti i muži, kteří přežili jeden z nejhrůznějších masakrů moderní jihoslovanské historie.
Humanitární pracovník, který přijíždí do zapomenuté osady, ležící asi 20 kilometrů od Tuzly, zastavuje na ulici a vystupuje z auta. Přiběhnou k němu děti, které díky své půl druhého roku trvající práci zná. Volají na něj a usmívají se. Když však muž z neziskové organizace, která v překladu znamená Síla žen (Snaga Zene), řekne dětem, aby přivedly své matky, uvidí reportér webu Balkan Insight, který z Jezevace přinesl poutavou reportáž, nepříjemný kontrast.
„Nenech se zmást jejich šedivými vlasy a obličejem,“ radí reportérovi Sanja Markovič ze zmíněné neziskovky. „Když jsem tu byl poprvé, považoval jsem čtyřicátnice za šedesátileté ženy,“ dodává. Tamní obyvatelky jsou sužovány konstantní chudobou, nedostatkem a také vzpomínkami na srebrenický masakr, který je vyhnal z jejich domovů. Proto nyní žijí v osadě, či spíše kempu, který nechala ve 2. polovině 90. let vystavět OSN.
Byla to původně jen dočasná osada, o níž nikdo neuvažoval jako o možném domově pro srebrenické uprchlice a uprchlíky na dalších 22 let. Návrat do Srebrenice, jejich původního domova, se však zkomplikoval. Po srebrenickém masakru se z města stalo téměř čistě srbské město, přestože před ním bylo etnicky různorodé.
„První žena se do své rodné Srebrenice vrátila až v roce 2002,“ uvedl ředitel Snaga Zene Branka Antič-Snauber. „Ta žena byla nepředstavitelně odvážná,“ vzpomíná ředitel. Přestože existovaly projekty, které měly pomoci vnitřně vysídleným původním obyvatelům Srebrenice se do svého rodiště vrátit, zatím bohužel všechny ztroskotaly. Snauberova organizace je momentálně jediná, která se táborem Jezevac zabývá. Vláda problém zatím neřeší.
V táboře nyní žije 1350 rodin, téměř 400 jich pochází právě ze Srebrenice. Dostaly se sem 11. července roku 1995, když srbské jednotky vedené Ratko Mladičem obsadily Srebrenici. Ženy pak byly odděleny od mužů a část z nich se dostala právě sem, do blízkosti města Tuzla. Jejich manželé, partneři, příbuzní – celkem 8 tisíc mužů, bosenských muslimů – byli zmasakrováni během srebrenického masakru zorganizovaného srbskými jednotkami Ratka Mladiče. Masakr byl později soudem označen za genocidu a válečný zločin, který bývá považován za vůbec nejhorší po skončení 2. světové války. Výčet obětí, které během masakru zahynuly, stále není úplný.
Šance, že se zdaří návrat žen z předměstí Tuzly do Srebrenice, není příliš velká. Pokud nezasáhnou vládní struktury, je na to nevládní organizace krátká, i když se jí dostává podpory ze dvou zemí – Německa a Nizozemska. Vláda zatím ve věci Jezevace učinila jediné rozhodnutí – do konce roku 2018 jej chce definitivně uzavřít. Kam ale půjdou rodiny, pro něž se dočasný domov stal trvalým na více než 22 let, není jasné.
