Japonská novinářka zemřela ve 31 letech z přepracování. Za měsíc měla 159 hodin přesčasů
Japonská média včera zveřejnila těžko uvěřitelný příběh mladé novinářky Miwy Sadové, která zemřela na selhání srdce roce 2013. O případu se veřejnost dozvěděla s velkým zpožděním a není jasné, proč vešel ve známost až nyní.
Miwa Sadová ještě stihla poslat e-mail svým rodičům, že má nyní moc práce. Pak se několik týdnů neozývala, psala totiž o komunálních volbách v Tokiu. Bylo léto roku 2013 a mladé novinářce bylo 31 let. Během jednoho měsíce se téměř nevyspala. Každý den chodila domů o půlnoci a někdy i později, volný den měla málokdy. Víkend, to byl pojem, který se stal pouhou abstrakcí. Miwa Sadová byla během posledního měsíce svého života v práci o 159 hodin více, než být měla. Číslo přesčasů, které odpracovala, je astronomické.
Smrt z přepracování má v japonštině speciální výraz. Japonská média o smrti ženy psala jako o smrti v důsledku takzvaného syndromu karóši. V Japonsku to není neobvyklý jev, v médiích se o smrti mladých a velmi výkonných pracujících (většinou mužů či žen na vedoucích pozicích). Není přitom neobvyklé, že v souvislosti s nadměrným přetěžováním pracujících pak pozůstalí těchto obětí přesčasů vysoudí odškodné. Protože žena pracovala pro veřejnoprávní médium, nabízí se takové řešení i v tomto případě.
Syndrom karóši se v Japonsku vyvinul v 80. letech minulého století, kdy se začaly množit příběhy manažerů, kteří neznali víkendy, pracovali do noci a jejich přesčasové opracované hodiny dramaticky narůstaly. V roce 2016 vládní průzkum zjistil, že ve čtvrtině společností registrovaných v Japonsku pracují zaměstnanci více než 80 hodin přesčasů měsíčně. Kvůli přetěžování zaměstnanců se také podle průzkumu zvýšila sebevražednost. Známý se stal například případ 24letého zaměstnance reklamní agentury, který kvůli přepracování vyskočil z okna přímo na pracovišti. Po obrovském tlaku pak ředitel zmíněné agentury rezignoval.
